Tak už je konec května! Ani se nechce věřit, že nám to tak rychle utíká.
Ráno jsme se šli projít s Natahu na pláž, byli jsme tam sami, počasí není „koupací“, tak akorát na courání po okolí. Moře je v pohybu, na pláži jsou velké vlny, Natahu se jich již nebojí, „klidně“ si lítá po přehu sem a tam a láká nás do své házecí hry, ale dnes nechceme, aby se namočila, kdoví, jak dlouho by pak usychala.
V celém kempu je s námi ještě asi 10 dalších posádek, vesměs Němci, asi dvě švýcarská auta a dva osamělí motorkáři se stany.
Kvůli konci měsíce jsme museli oba trochu úřadovat, vyřídit maily a povinnosti v Čechách, k obědu nám šéfkuchařka nachystala luxusní řízečky s bramborovou kaší a jako zákusek ještě luxusnější palačinky se šlehačkou. Také jsme se již chtě nechtě museli podívat na trajekty, z ostrova odjedeme koncem příštího týdne.
Odpoledne trocha úklidu, opalování, čtení. Vozíme s sebou krabici společenských her, na tomto výletě jsme „znovuobjevili“ hru „Mlýny“, Janička si rychle osvojila techniku a celkem na jistotu mě poráží. (Já ale zase hraju lépe badmington, takže vyrovnáno 🙂 ).
Zůstaneme pravděpodobně i zítra a potom chceme uzavřít naší cestu severozápadem – St-Florent a nakonec ještě sever – Cap Corse.
Ráno jsme měli trochu akčnější. Nikam jsme nespěchali, takže jsme si lehce pospali asi do 8 hodin. Já ještě napůl spal, když mi Janička oznámila, že v celém autě neteče voda. Rozespale jsem vnímal, že čerpadlo v nádrži slyším, věděl jsem, že předchozí den jsem vodu doplňoval. Je velmi nepříjemné vstávat s pocitem, že něco zásadního nefunguje a musí se to co nejdříve řešit, bez vody bychom to v autě do konce dovolené nezvládli.
Vstal jsem, Janička chápala mé rozespalé rozladění a udělala mi probouzecí kafíčko. Zkontroloval jsem nádrž, ok, čerpadlo, ok, ale ani sprcha, umyvadlo, dřez a WC nevydalo ani kapku – možná jediná příčina – někde je přerušené hlavní vedení vody z nádrže. Podíval jsem se z druhé strany Jubíka – dvířka k WC kazetě – a tam jsem problém objevil: rozpojená hadička na první „křižovatce“, plastová rozdvojka k venkovní sprše. Naštěstí nic prasklého, jen prostě sjela z rozdvojky, kolem celkem mokro, voda se čerpala do prostoru WC kazety. Takže hadičku opět nasadit, zajistit stahovákem, vyzkoušet, okolí vysušit a opraveno! Další den může začít.
Dnešek je opět pod mrakem, začínáme mít podezření, že to je prostě vlastnost Le Sagone. Sbalili jsme se, odjeli udělat servis auta na servisní místo v kempu a přesně ve 12:05 vyjeli z kempu na parkoviště. Ale ouha, recepce je od 12 do 14h zavřena. Museli jsme tedy počkat s check-outem dvě hodiny. Ale nevadí, šli jsme dokoupit zásoby do supermarketu, dali jsme si svačinu, Janička se připojila na jejich hotspot (mají zde systém 10min. zdarma) a zavolala domů – prý stále veliká vedra, všichni čekají na déšť jako na smilování, je to zkrátka letos nějak opačně 😉
Na recepci jsem nás odhlásil, zaplatil a vyrazili jsme na sever, jeli jsme ke kempu Torracia, který podle průvodců vypadal zajímavě. Nakonec jsme kolem něj jen projeli, byl to bohužel opět takový kaskádový styl ve strmém kopci, navíc hned u hlavní silnice.
Zvolili jsme záložní bod – kemping d’Arone ve stejnojmenné zátoce. Cestou jsem si musel vyslechnout několik narážek na opakované zařazení tohoto bodu do našeho itineráře, ale po příjezdu jsme už byli všichni stejně nadšení a skvělou náladu podpořilo i počasí, které je zde, oproti předpovědím, krásné a slunečné.
Do zátoky d’Arone jezdíme vždy, když jsme na Korsice. Podle našeho žebříčku je toto místo v první desítce nejlepších míst, a to nejen na Korsice, ale řekněme v celé Evropě. Cesta sem je dost krkolomná (někteří diskutéři na Caravan 24 by se asi divili, co vše se dá s obytným autem projet), ale díky hradbě vysokých červených hor je zde trochu jiné počasí než na zbytku ostrova – teplo a bez mraků, úchvatná pláž s jemným pískem a klidnou, čistou vodou, potůček, který protéká kempem (středem údolí). Také je zde menší množství turistů. Nejsou zde žádné zvláštní atrakce pro děti, sportoviště ani bazény, ale naopak rozkvetlé louky, strmé červené hory, kozy a kamzíci, je to oslava přírody v původní formě, místo, kam se budeme vždycky rádi vracet.
Resort u Le Sagone je opravdu pěkný. Postupně jsme objevili většinu zdejších možností a je jich opravdu hodně. Vyprali jsme, mají zde možnost vybrat si velikost pračky, tak jsme dali jednu velkou a vyprali vše najednou. Platí se přímo u praček kartou, dokonce Vám pračka pošle SMS, když má hotovo.
Počasí je tady „so so“, občas horké léto, občas pod mrakem, dusno a i zaprší.
Odpoledne jsme vyjeli na kolech do města, projeli jsme celé pobřeží od přístavu až na druhou stranu městské pláže. Ve městě se nám moc nelíbilo, celkem špinavé, obchůdky tak nějak bez nápadu nabízejí stále dokola ty samé plážové cetky, ani nás to tentokrát nezlákalo na žádnou terásku na kafe. Potkali jsme český autobus s přívěsem na kola, říkali jsme si, že asi neobjevil ten super resort, ve kterém bydlíme, protože by jinak české cyklisty jistě ubytoval zde.
Pěkná je u tohoto resortu i cena, přijímají zde ACSI kartu, tzn. v předsezoně nás vyjde jedna noc na 17€ včetně auta, nás, psa i elektřiny.
Večer jsme koukli na TV a já si dopřál večerní Pietro pod markýzou 🙂
Počasí se nám celkem zhoršilo, je stále pod mrakem, občas sprchne, teplota kolem 23 stupňů.
Dnešní den jsme chodili po resortu a blízkém okolí, udělali servis Jubíka a koukali na TV a četli. Zítra zkusíme opět vyprat, dopoledne by mělo být slunečno, tak snad to stačí uschnout.
Počasí by se mělo umoudřit až koncem týdne, je stejně nad celou Korsikou, tak uvidíme, jak to bude v reálu. Zůstaneme asi ještě jeden den, pak pojedeme dále na sever.
Dnes jsme se šli hned ráno vykoupat s Natahu na „naši“ pláž. Na písku stály dva stany, ve kterých zrovna vstávaly čtyři mladé francouzky a po pas ve vodě se procházely dvě starší dámy zabrané do konverzace. Natahu se naučila skákat ve vodě na povel, byla to legrace. Voda už je od rána příjemná a čistá.
Po ranním osvěžení jsme opět sbalili a vyjeli směrem na Ajaccio, kemp přímo ve městě Des Mimosas. Pohodově jsme dorazili do Ajaccia, ale pak začalo klasické „peklo velkoměsta“, vjeli jsme do velké zácpy, takže pohyb po metrech, pak přišla odbočka ke kempu – úzká, strmá jednosměrka plná zaparkovaných aut – prostě nesmysl. Takže jsme pokračovali v hlavním směru, po půl hodině jsme začali být otrávení, velké auto do těchto malých uliček a velkého provozu, s nemožností zaparkovat a vydechnout alespoň na chvilku prostě nejde.
Vyjeli jsme z města a byli jsme rádi, dohodli jsme se, že Ajaccio vynecháme a přejedeme na další bod, tj. Le Sagone. Pěkné přístavní městečko, do kterého vyrazíme na prohlídku na kolech. Kemping, nebo spíše resort je asi kilometr nad městem směrem do vnitrozemí a je obrovský. Velký asi jako samotné Le Sagone, s vlastním supermarketem, olivovým hájem, pomerančovým a citrónovým sadem, bazény, sportovišti, restauracemi, fitness centry. Našli jsme si místo vzadu, máme krásnou „zahrádku“, kde nikdo není a Natahu má klid.
