Plánujeme cestu

S naším obytným vozem jsme cestovali na různá místa v Evropě a je fakt, že jsme zatím upředňostňovali lokace kolem Středozemního moře.

Ale protože chceme poznávat i místa nová, proč nenavštívit našeho blízkého severního souseda, tedy Polsko?

Nyní procházíme itineráře ostatních cestovatelů, hledáme na netu informace a dáváme dohromady itinerář pro cca 14-ti denní okružní jízdu s návštěvou těch nej míst.

Zajímavé nalezené odkazy zde budu zveřejňovat, mohou posloužit i dalším. Samozřejmě, pokud by jste nám chtěli poslat tipy, nebo snad celé itineráře Vašich cest, budeme vděční a rádi se zde o Vaše zážitky podělíme.

Den 29: Zpátky doma

Ráno nás vzbudili z vedle stojící dodávky asi v půl sedmé – šest mladých Poláků si prostě hned ráno potřebovalo zahrát na parkovišti fotbal a ještě hru prokládat veselým polským křikem. No nic, prošli jsme se s Natahu, dali si sprchu (velká výhoda obytného auta) a po kafíčku vyjeli na zbytek naší dlouhé cesty.

Navigace nám hlásila dojezd kolem 18.hodiny. Nafta během naší cesty dost podražila, cestou jsme 2x čepovali za cenu cca 1,55E/l, v Dolním Dvořišti jsem ještě doplnil za 30,90Kč/l u Ono. V celé Itálii i Rakousku (až na pár úseků, kde se dělaly nějaké opravy – a opravdu se tam i v neděli pracovalo) byla dálnice perfektní, rychlá a pohodlná.  Po příjezdu do Čech je první vjem  absence dobrých silnic, na rozkopaných úsecích, kde nikdo není, tvoří kyvadlové semafory dlouhé fronty. Průjezd skrz/kolem Českých Budějovic je nepochopitelný a stresující, D1 do Prahy je výsměch slovu dálnice. Z Prahy do Ml.Boleslavi v protisměru zúžení a opravy – někdo tam sjel do pankejtu, takže fronta málem až k Boleslavi. O českých cestách toho bylo již napsáno hodně, takže nebudu opakovat stále stejné připomínky, ale to srovnání po nějaké době strávené na jiných silnicích se prostě nedá přejít – subjektivně myslím, že i na „zanedbané“ Korsice jsou silnice v lepším stavu, jen jsou pochopitelně užší ..

Domů jsme dorazili po osmé hodině, utahaní, ale v dobré náladě. Doma nás nadšeně přivítala Béďa a Natahu při couvání po příjezdovce „panáčkovala“ a vyla nedočkavostí, to jsme se nasmáli 🙂

Celá dovolená se nám moc líbila a i když nám počasí tentokrát moc nepřálo, užili jsme si jí opravdu skvěle. Díky Jubíku, díky nejlepší posádko !!!

[ratings]

Den 28 : Bastia – Livorno

Tak a je tu poslední den na ostrově.

Vstali jsme brzy, prošli se s Natahu a zašli na snídani na terásku s restaurací. Postupně jsme začali balit, vše uklidit, srovnat, vyčistit, zajistit. Kolem desáté hotovo, naposledy jsme se prošli po tomto krásném, klidném kempu, odjeli ještě udělat servis a odhlásili se na recepci.

Vyrazili jsme směr Bastia, cestou se zastavili v pekárně a vzali na cestu obložené bagety a brijošky k snídani. Cesta do Bastie byla celkem zdlouhavá, byl silný provoz a průjezdy pobřežními vesničkami byly krkolomné. V Bastii jsme bez problémů vjeli na přístavní parkoviště, zaparkovali do odstavného pruhu stejně jako jiné čekající obytky a vyrazili na procházení se po městě. Na náměstí byly postavené velké stany – pořádali zde nějaký šachový turnaj, prošli jsme až ke starému přístavu a sledovali hemžení v úzkých uličkách a malých náměstích. Janička šla ještě do Casina (obchodu) dokoupit pár dárků domů a pití na cestu.

Kolem druhé hodiny odpoledne se otevřela brána k našemu trajektu a vozy začaly najíždět. Odbaveni jsme byli rychle, slečna od celní správy nám nakoukla do auta a zařadili jsme se do jednoho ze čtyř nájezdových pruhů. Vedle nás stál český autobus, takže jsme po měsíci slyšeli češtinu od procházejících turistů.

Na trajekt jsme čekali asi dvě hodiny, přijel se zpožděním, ale dohnal to velmi rychlým naloděním a odjezdem. Na palubě byly všechny lavice a dobrá místa okamžitě rozebrána rychlejšími spolucestujícími, takže jsem ještě rychle seběhl dolů k autu a vynesl nahoru naše pohodlná kempingová křesílka. Janička objevila moc pěkné zákoutí pod záchranným člunem, ze kterého jsme si udělali naše čtyřhodinové útočiště. Cesta byla naprosto bezproblémová, krásné počasí a klidné moře, měli jsme dokonce speciální cestovní mističku na vodu pro Natahu, takže cestu snášela statečně – ležela, dostávala pochoutky, pila a zase ležela 🙂

Po osmé hodině jsme přistáli v Livornu a celkem v pohodě jsme vyjeli z lodi a vyrazili s jednou zastávkou u pumpy a vyvenčením naší čtyřnohé cestovatelky směrem k domovu. Jeli jsme po prázdné večerní a noční dálnici, hrála nám směska songů z USB a cesta ubíhala plynule a v pohodě. Kolem jedné hodiny ranní jsme byli nad Padovou, zajeli jsme na oplocené dálniční odpočívadlo, zaparkovali mezi kamiony a šli dospat zbytek noci.

[ratings]

Den 27 : La Pietra

Dnes jsme měli navzdory předpovědi pěkně – nepršelo a bylo teplo. Dopoledne jsme vyrazili na výlet s Natahu, na okolní vršek se skvělými výhledy na zátoku. Objevili jsme zarostlé cesty okolo kempu a šli na pizzu.

Odpoledne jsme se vyvalili u bazénu a užívali si slunění a pohodičku.

[ratings]