Ráno nás vzbudili z vedle stojící dodávky asi v půl sedmé – šest mladých Poláků si prostě hned ráno potřebovalo zahrát na parkovišti fotbal a ještě hru prokládat veselým polským křikem. No nic, prošli jsme se s Natahu, dali si sprchu (velká výhoda obytného auta) a po kafíčku vyjeli na zbytek naší dlouhé cesty.
Navigace nám hlásila dojezd kolem 18.hodiny. Nafta během naší cesty dost podražila, cestou jsme 2x čepovali za cenu cca 1,55E/l, v Dolním Dvořišti jsem ještě doplnil za 30,90Kč/l u Ono. V celé Itálii i Rakousku (až na pár úseků, kde se dělaly nějaké opravy – a opravdu se tam i v neděli pracovalo) byla dálnice perfektní, rychlá a pohodlná. Po příjezdu do Čech je první vjem absence dobrých silnic, na rozkopaných úsecích, kde nikdo není, tvoří kyvadlové semafory dlouhé fronty. Průjezd skrz/kolem Českých Budějovic je nepochopitelný a stresující, D1 do Prahy je výsměch slovu dálnice. Z Prahy do Ml.Boleslavi v protisměru zúžení a opravy – někdo tam sjel do pankejtu, takže fronta málem až k Boleslavi. O českých cestách toho bylo již napsáno hodně, takže nebudu opakovat stále stejné připomínky, ale to srovnání po nějaké době strávené na jiných silnicích se prostě nedá přejít – subjektivně myslím, že i na „zanedbané“ Korsice jsou silnice v lepším stavu, jen jsou pochopitelně užší ..
Domů jsme dorazili po osmé hodině, utahaní, ale v dobré náladě. Doma nás nadšeně přivítala Béďa a Natahu při couvání po příjezdovce „panáčkovala“ a vyla nedočkavostí, to jsme se nasmáli 🙂
Celá dovolená se nám moc líbila a i když nám počasí tentokrát moc nepřálo, užili jsme si jí opravdu skvěle. Díky Jubíku, díky nejlepší posádko !!!
[ratings]