Vyrážíme domů. Po ranní kontrole počasí, kdy je venku zima (-4C) a podle předpovědi nahoře (ve 3 tisících) -20C, zataženo, jsme se rozhodli, že pojedeme domů.
Sbalili jsme se, odcheckovali se, uklidili auto zevnitř i zvenčí a nastartovali.
Ještě musím poznamenat ke kempu a sousedům: Je to tady opravdu perfektní, majitelé – rodina Kuprianů – jsou vesměs hodně sympatičtí lidé, ochotní a rádi se vším pomohou. Letos přibyla zajímavá nová služba – možnost objednat si na následující ráno pečivo přes Internet, jinak net jim zde maká rychle a samozřejmě zcela zdarma (pro příklad jeden večer jsem se díval na film na Netflixu a naprosto bez problémů, nebo jsem přes VPN pracoval na domácím serveru a také – rychlost úžasná). Ceny jsou normální, ale služby nadstandardní. Co se týče našich dočasných sousedů – seznámili jsme se s posádkou vedlešího obytňáku – německá značka, německý pán s českou paní. Paní moc milá, pořád dělala něco kolem auta, půjčoval jsem jí hrablo a celkem jsme si popovídali. Její muž je takový malý rezavý nervóza, pořád na ní něco řval i na Silvestra, jinak jen seděl v autě, popíjel a kouřil (v autě). Další sousedka (Němka) se přišla zeptat, jak má připojit k autu vodu – poradil jsem jí a pak nám vysvětlila, že o autě nic neví, že vše dělá manžel, kterého však den předtím srazil lyžař na sjezdovce a tak nyní leží v blízké nemocnici s poraněním páteře – chudák paní má ještě pejska a dceru a je na vše sama, ani neví, jak dlouho v kempu nyní ještě bude, nemá ani řidičák, takže se vůbec neví, jak to celé zorganizují.
Jedna zajímavost ve vesničce Huben je novoroční průvod muzikantů – chodí celá kapela (dechové nástroje) od domu k domu a u každého zahrají parádní kousek – prý je to popřání štěstí a radosti do Nového roku – pěkná tradice. Poslední zastávka je právě v „našem“ kempu – zahrají a jdou na drink do restaurace – vetšina si pak přijde pro svá fidlátka druhý den 😉
Za mírného sněžení jsme vyrazili k domovu – cesta byla zasněžená, muselo se jet dost opatrně, ještě že jsme letos přezuli Jubíka na zimní gumy (na leťácích by se to opravdu nedalo). U první pumpy jsem koupil rakouskou dálniční známku a Janička koukla na počasí, abychom se rozhodli, zda pojedeme přes Mnichov, nebo přes Linec/Č.Budějovice – zvítězila varianta Mnichov. Postupně jsme přejeli až ke Kufsteinu, ale cesta byla kvůli sněhu dost pomalá – tvořily se menší a větší Stau. Nakonec když jsme najížděli na dálnici Salzburg-Mnichov a viděli, jaká obrovská zácpa je ve směru na Mnichov, rozhodli jsme se (správně) pro variantu Linz. To ani nebyla Stau v pravém slova smyslu – byla to prostě celá dálnice od Salzburgu až k Mnichovu ucpaná auty – myslím, že Ti u Salzburgu buď již sjeli a našli alternativu přes místní silnice (což tedy také není žádná pohoda), nebo teprve nyní (druhý den ráno) dojíždějí tam, kam chtějí …
My jsme relativně v pohodě dojeli na hranice, dočepovali u Ono (29.50 Kč/l), nakoupili drobnosti v bezcelním obchodě a po českých silnicích se pomalu, ale jistě dostali do 21.h až domů. Doma nás přivítal vyhřátý baráček a naše akustická Béďa – mňoukala samou radostí snad do půlnoci, lítala po baráku, hrála si, mazlila se, nechala si dvakrát přidat do misky a byla zkrátka ráda, že nás má zase doma 🙂
Janička šla po sprše hned spát, já ještě chvíli seděl u kompu a celkově můžeme prohlásit naší novoroční expedici za úspěšnou (i když jsme spotřebovali skoro celý Voltaren). Děkuji skvělé posádce a těším se na další výjezdy! 🙂
[ratings]