Chorvatsko 2021

Po více než ročních omezeních a izolacích kvůli Covidu jsme využili toho, že nákaza je momentálně „na ústupu“, některá omezení byla zrušena a je nyní možné (skoro) normálně vyrazit na dovolenou k moři.

Před cestou jsme si nechali udělat tzv. antigenní testy (hrazené pojišťovnou), vyplnil jsem formulář Enter Croatia, vytiskl rezervaci v cílovém kempu a po sbalení věcí jsme (tentokrát navečer – doporučuji) vyrazili do Chorvatska.

Hranice ČR – A : kontrola na rakouské straně, pasy a cíl cesty. Odpověď: „Transit to Croatia“ byla správná, pustil nás dál, zdržení asi 5 min.

Hranice A – SLO : nikdo na hranicích.

SLO – HR : Kontrola pasů, zdržení asi 10 min.

Ráno jsme přijeli k Plitvickým jezerům a po krátké snídani jsme se vypravili na prohlídku tohoto krásného kousku přírody, plného vodopádů, tůní a potoků.

Odpoledne jsme přejeli do prvního místa pobytu – Oaza Mira. Tento kemp, jak již název napovídá, je skutečnou oázou klidu, navíc umocněnou předsezónní a postcovidovou dobou. V celém velkém kempu nás (hostů) bylo odhadem tak dvacet aut. Počasí se během noci uklidnilo (po příjezdu foukalo „Jugo“) a další dny byly plné opalování, koupání a odpočinku. Zajímavostí tohoto kempu je venkovní bazén, plněný mořskou vodou. V okolí jsou pěkné cesty po pobřeží, ve stínu borovic, nebo cyklotrasy (Ride&Wine), vyzkoušeli jsme tu okolo Vranovského jezera.

Po několika dnech jsme nakonec „zvedli kotvu“ a přejeli, se zastávkou a návštěvou Krky (národní park), na Pag, ostrov spojený s pevninou pouze „Pažským mostem“, do kempu v blízkosti malého města Navalja – Terra Park. Přístup je kempu je poměrně krkolomný, malá asfaltka za neoznačenou odbočkou, strmě dolů z hlavní silnice. Po příjezdu do kempu nás téměř odradil rachot bagrů a celková „rozestavenost“ celého místa. Nicméně na recepci jsem nás ohlásil, vzali jsme mapu kempu a prošli jej. Po prohlídce jsme se rozhodli zůstat, to místo má své kouzlo, určitě to není klasický „konzumní“ velkokemp (jako např. blízký Šimuni Camping Village). Je stranou od civilizace a klasického turistického ruchu, přímo na pobřeží, pro každé auto mají poměrně velký „pitch“, dokonce s vlastním altánkem. K moří cca 50m, pěkná písčitá pláž se slunečníky, sociálky v perfektním stavu (jen pozor na komáry), plážový bar, personál velmi milý, zkrátka super místo. Obsazenost při příjezdu odhadem 15%, během našeho pobytu se však kemp celkem rychle plnil, převážně německými posádkami. V dalších dnech jsme opět odpočívali, opalovali jsme se, jeli na kolech po pobřeží do Navalja a moc se nám zde líbilo.

Poslední den jsme se brzy ráno sbalili, udělali check-out a vyrazili, prakticky bez přestávky na cestu domů. Na hranicích byly kontroly víceméně formální, cesta rychle ubíhala, a před půlnocí jsme dojeli domů.

Dovolená byla skvělá, zvlášť po loňském covidovém „šílenství“ nás to opět nabilo a konečně jsme si připomněli normální, „předcovidový“ život.

Černá hora na kolech

Tento rok je zvláštní hlavně kvůli davovému šílenství, zvaném „Koronavirus“. To nám přineslo množství různých organizačních problémů, ale nakonec do sebe vše zapadlo a uprostřed týdne, za krásného počasí, jsme naložili neteř Kačenku a vyrazili do Krkonoš.

Cestou jsme zastavili na oběd u Autokempu Heřman – výborná kuchyně a v pohodě dojeli až na parkoviště u Stezky korunami stromů – vyhlídková konstrukce s dalšími atrakcemi. Holky se šly na rozhlednu podívat, já čekal s Natahu dole. Následoval přesun do kempu Slunečná. Kemp leží u vodní nádrže, kde se dá koupat (kvalita vody vhodná pro Natahu), jinak klidný malý kemp kousek od Černého dolu, který má vstřícného majitele, trochu vyšší ceny a „šílené“ sociálky. Druhý den jsme ráno dojeli na zastávku cyklobusu, nechali se vyvést asi 6km k lanovce („Černohorský express“). Ta nás i koly vyvezla na Černou horu. Dali jsme si kafíčko a kochali se výhledem u výstupu z lanovky a následovala nejakčnější část naší cesty, parádní sjezd z 1200 m.n.m. až do kempu.

Zbytek dne jsme strávili procházkami s Natahu, hraním minigolfu, badmingtonu, stolních her (Kačenka se naučila hrát Mlýny). Třetí den ráno jsme sbalili náš tábor (stan a obytňák) a po check-outu vyrazili domů.

Výlet to byl skvělý, nálada výborná, zážitků hromada a počasí bombové, takže děkujeme kapitánce Janičce a těšíme se na další takové výlety! 🙂

Chorvatsko – Den 11

Jezero Königssee je nehlubší v Německu (200m), nejvýše položené (600 m.n.m.) a zkrátka jako z pohádky. Okolní strmé hory uzavírají přilehlou vesnici v útulném údolí. Vše je zde podřízené turistům – restaurace, terásky, obchody se suvenýry. Naštěstí jsme přijeli za deštivého počasí a ještě po hlavní sezoně, takže jsme zde byli téměř sami. Na břehu jezera je přímo v „centru“ vesnice přístav pro lodě, které převážejí turisty přes jezero na druhou stranu, kde je možné absolvovat krátkou procházku k blízkému jezeru Obersee s vodopádem.

Prošli jsme se za mírného poprchávání, udělali pár fotek a slíbili si, že se sem ještě někdy vypravíme, až zde bude lepší počasí a prozkoumáme celé místo trochu podrobně.

Celkem brzy jsme se poskládali do auta a vyrazili na poslední přesun – domů. Jelo se bez problémů, cestou jsme si dopřáli hodně předraženou snídani v LandZeit (řetězec u rakouských dálnic) u Mondsee.

Dočerpali naftu v Dolním Dvořišti, překodrcali Čechy a odpoledne kolem čtvrté dorazili domů, kde nás přišla přivítat naše umňoukaná kočka Béďa.

Dovolená byla skvělá, cesty dlouhé, posádka pohodová a už se těšíme na další výlety! 🙂

Chorvatsko – Den 10

Konec dovolené se blíží, dnes odjíždíme z Chorvatska. Výhoda tohoto tábořiště je, že se platí dopředu, hotově, takže se nemusíme nijak odhlašovat na recepci. Sbalili jsme vše celkem důkladně na dlouhý přesun, trochu vyčistili auto – Natahu začalo období línání, takže její chlupy jsou prostě všude, nastavili na navigaci cíl „Königssee“ a vyrazili.

Počasí bylo oblačné, občas přeháňky, cesta ubíhala pozvolna. Po průjezdu tunelem Sveti Rok – vede pod hřebenem Velebitu, jsme opustili přímořské klima a byli překvapeni, jak podzimní počasí je ve vnitrozemí. Trochu nepříjemné byly dlouhé fronty na hranicích Chorvatsko – Slovinsko, čekali jsme snad dvě hodiny a celník chtěl po kontrole pasů vidět i vnitřek vozu ..

Projeli jsme přes Villach do Alp a za tmy dorazili do městečka Königssee na břehu stejnojmenného jezera. Podle Park4Night jsme našli šikovné parkoviště pro obytňáky, schované za McDonaldem. Za 5Eur Tages Parking – jediný problém byl, že jsme ráno našli za stěračem pokutu 10Eur – asi je to na denní parkování, spát přes noc se nesmí. Auto vedle nás mělo pozdrav také, no nic, příště budeme muset vybrat asi jiné místo.

V podstatě hned po příjezdu jsme se uložili ke spánku, cesta sem byla dost únavná a dlouhá.

Chorvatsko – Den 9

Před osmou hodinou nás kapitánka vzbudila, venku bylo krásné slunečné ráno. Zatímco se Janička chystala na výlet, já jsem na kole zajel pro pečivo a vody a chtěl jsem také koupit lístky, ale paní na bráně nezvládala angličtinu, takže jsem to odložil a jel zpátky do našeho tábora. Zajímavostí tohoto místa je velké množství asi 5cm dlouhých černých červů, kteří lezou po silnici, když jsem se ptal místní správcové, říkala, že jim říkají „sto-nogy“ a prý jdou za vodou. Sbalili jsme si pár věcí do batůžku a vyrazili i s Natahu pěšky k bráně národního parku Krka.

Ke kase jsme dorazili asi za 10 minut, koupili lístky (200Kun/osobu) a sešli turistickou pěšinou do hlubokého údolí, kde začíná okružní prohlídková trasa. Protože jsme byli mezi prvními návštěvníky, byli jsme zde opravdu skoro sami, počasí nám přálo, příroda je zde úžasná. Průzračná voda, spousta ryb v hejnech se vyhřívá u hladiny, chodí se zde po dřevěných lávkách, kaskády splavů a vodopádů, rákosí, řas a borový háj jsou balzámem pro duši. Natahu si celou prohlídku užila samozřejmě po svém, stále testovala vodu, pozorovala ryby, ochutnávala rákosí.

Došli jsme po chvíli do „hlavního“ místa Krky, rovinaté údolí pod velkým vodopádem, kde je dovoleno se koupat a je zde více stánků a restaurací s terasami, dali si ranní kávu, udělali si krátkou pauzu. Pozorovali jsme, jak se místo a dřevěné lávky začínají plnit turisty, hlavně Číňany a tak jsme dokončili naši prohlídku výstupem ke staré elektrárně, navštívili jsme starý skanzen s ukázkami dobových řemesel – funkční mlýn, kovárna, tkalcovská dílna a vyšli k autobusové zastávce. Shodou okolností byl zrovna na odjezdu místní kyvadlový bus, naskočili jsme a bez čekání se nechali pohodlně vyvézt nahoru ke vstupním branám. Celý výlet jsme zvládli asi za dvě hodinky, téměř bez turistů a za krásného počasí – nádhera!

Odpoledne jsme ještě prozkoumali okolí našeho tábořiště a věnovali se slunění, odpočinku a čtení.