Filíkův Blog

Ráno nás probudil prudký liják už kolem 6. hodiny. Podle předpovědi bude pršet střídavě celý den nad celou Korsikou. Místo na přespání bylo jinak perfektní, večer všichni návštěvníci odjeli a byli jsme na celém výběžku úplně sami. Strávili jsme zde pohodový večer i noc, ale nechceme provokovat, takže hned ráno balíme a vyrážíme k St-Florent.

Cesta byla deštivá – ale nebyl to obyčejný déšť, byl to silný přívalový ‚torrential rain‘. Jejich kanalizace vůbec není stavěna na takové přísuny, voda vyvěrala všude – z kanálů, ze zahrad, z okolních svahů a sbíhala se na silnici, takže za malou chvíli to vypadalo, že brodíme řeku. Cestou jsme se zastavili na nákup a snídaňové croissanty a ještě dopoledne dojeli do cílového kempu La Pinede. Ale bohužel, po překonání rozbité cesty podél přítoku nás na recepci hned obrátili a z neznámých důvodů zavřeno. Sáhli jsme tedy po druhém kempu (hned přes hlavní silnici) Camping Kalliste – sice dobře organizovaný, ale hrozně natěsnaný – malý prostor a malé kóje pro jednotlivá auta. Zvolili jsme tedy třetí variantu, camping d’Olzo – za St-Florentem, celkem velká rovná plocha pod příkrovem vysokých stromů, pěkně upravený a dokonce berou ACSI karty.

St-Florent je takové korsické St.Tropez – přístav pro soukromé jachty, oblíbené letovisko filmových hvězd a modelek, ale jinak i pěkné historické městečko. Projedeme jej zítra prozkoumat na kolech, dnes to jen projdeme okolo s Natahu.

[ratings]

Vstali jsme oproti normálu dost brzy po 6. hodině. Sbalili jsme, před odjezdem dolili nádrž na vodu do plna a vyrazili na 16-ti kilometrový přesun na veřejné parkoviště kousek nad Lumiem, jmenuje se to zde Spano.

Protože je neděle, konají se ve větších městech bleší trhy. Během průjezdu Calvi jsme jeden takový blešák míjeli, udělali jsme si tedy zastávku a šli se na jejich výstavu staré veteše podívat. Na nic zvláštního jsme nenarazili, byl zde hodně podobný sortiment, jako u nás.

Cesta na parkoviště po odbočení z hlavní se výrazně zúží, až na místo vede sice rozbitá, ale průjezdná asfaltka. Přijeli jsme dopoledne, parkoviště bylo prázdné. Zaparkovali jsme až vzadu u kraje a šli prozkoumat okolí. Parádní malé písčité plážičky, mezi nimi jakoby rozházené obrovské balvany, časem vymleté do kuriozních tvarů. Na severním kraji je na vršku strážní věž, na jižním konci je pak vidět Calvi a na obzoru velký maják.

Vybrali jsme si zatím prázdnou plážičku, kde se odpoledne vyvalíme. Vrátili jsme se do auta, připravili si ‚beach gear‘ a šli i s Natahu k vodě. Byla super dalo se v ní ležet jako ve vaně, Natahu skákala, plavala, štěkala a dováděla celou dobu tak, že nebylo možné jen tak lehnout na deku a chvilku se nechat jen tak opékat sluníčkem. Ale bylo to skvělé odpoledne plné sluníčka a dobré nálady. Po příchodu zpět na parkoviště nás překvapilo, že je zde úplně plno, většinou malá auta s korsickými značkami. U parkoviště je sezonní restaurace s teráskou, dopoledne jsme viděli, že veknu zdobí stoly bílými ubrusy, nad terásku zavěšují bílé závoje. Asi zde měli nějakou soukromou oslavu, lidé z aut byli pěkně oblečeni, trousili se na terásku, po okolí, několik lidí na terásce tančilo, ale kolem páté vše utichlo a hosté se celkem rychle rozprchli do svých aut a odjeli.

Také jsme zde potkali skupinku místních, kteří jezdili po pobřeží terénním autem a plnili velké žoky křovím, které trhali snad i s kořeny, později jsme se dozvěděli, že jde o myrtu.

Janička nám udělala výbornou véču, Natahu úplně zničená, my celkem také, takže asi půjdeme brzy spát. Zítra se přesuneme blíže k St-Florent.

[ratings]

Od rána to žhne, takto si již Korsiku dobře pamatujeme z minulých výletů. Balíme, rychlý check-out na recepci a hurá na sever. Jak Janička trefně podotkla, už si ani nepamatujeme, kdy jsme naposledy jeli po rovné, široké silnici. Zatáčka navazuje na další zatáčku, silnice je úzká, jen těžko se dá vyhnout s protijedoucím autem. A to nejlepší nás teprve čeká: Calanches. Jsou to červené hory na severozápadě Korsiky, které vystupují z tyrkysového moře do tisícimetrových výšek a do jejich boku je vyražena uzounká asfaltová cesta. Z této cesty jsou opravdu úchvatné výhledy, nejen na moře a strmé rokle pod námi, ale i na skalní útvary, které projíždíme a objíždíme. Je to zároveň jedno z nejnavštěvovanějších míst na ostrově, takže je zde od rána čilý provoz. Často dochází k situacím, kdy se cesta nějakým větším autem zablokuje a pak se zastavuje, rozjíždí, couvá, popojíždí a vyhýbá …

Cestou jsme se stavili v Portu na nákup a pak přejeli asi 20km po této kozí stezce. Do cílového kempu Paradella, který leží kousek od letiště Calvi, jsme dorazili odpoledne. Přihlásili jsme se (celkem nás překvapila cena – 32E za noc) a našli pěkné místo vzadu v kempu. Po vybalení jsme šli otestovat místní bazén, voda super, vyvalili jsme se na lehátkách a já si dokonce asi na hodinku schrupnul.

Večer koukneme na Bridget Jones a zítra popojedeme, Janička našla zajímavé místo na pobřeží, kde by se mělo dát spát „na divoko“, tak uvidíme.

[ratings]

 

Tak a je tu konečně také léto. Od rána to pere, nebe bez mráčku, takto známe Korsiku z předchozích návštěv. Ráno jsem jel na kole na recepci pro pečivo k snídani, pak jsme šli s Natahu na ranní koupání na pláž. Voda je teplá, takže tam dovádíme s vlnami já i náš nebojácný pes 🙂

Po obědě jsme sedli na kola jeli na pláž bez psa, jen tak se vyvalit a trochu si odpočinout. Také jsme si dali v plážové restauraci moc dobrou mangovou zmrzlinu a využili jejich rychlý Internet k aktualizacím a surfování. Zapinkali jsme si plážový paddle beďas a celkově zažili moc pěkný a slunečný den.

Večer čtení, procházky a ladění blbůstek na Jubíkovi.

[ratings]

Tak už je konec května! Ani se nechce věřit, že nám to tak rychle utíká.

Ráno jsme se šli projít s Natahu na pláž, byli jsme tam sami, počasí není „koupací“, tak akorát na courání po okolí. Moře je v pohybu, na pláži jsou velké vlny, Natahu se jich již nebojí, „klidně“ si lítá po přehu sem a tam a láká nás do své házecí hry, ale dnes nechceme, aby se namočila, kdoví, jak dlouho by pak usychala.

V celém kempu je s námi ještě asi 10 dalších posádek, vesměs Němci, asi dvě švýcarská auta a dva osamělí motorkáři se stany.

Kvůli konci měsíce jsme museli oba trochu úřadovat, vyřídit maily a povinnosti v Čechách, k obědu nám šéfkuchařka nachystala luxusní řízečky s bramborovou kaší a jako zákusek ještě luxusnější palačinky se šlehačkou. Také jsme se již chtě nechtě museli podívat na trajekty, z ostrova odjedeme koncem příštího týdne.

Odpoledne trocha úklidu, opalování, čtení. Vozíme s sebou krabici společenských her, na tomto výletě jsme „znovuobjevili“ hru „Mlýny“, Janička si rychle osvojila techniku a celkem na jistotu mě poráží. (Já ale zase hraju lépe badmington, takže vyrovnáno 🙂 ).

Zůstaneme pravděpodobně i zítra a potom chceme uzavřít naší cestu severozápadem – St-Florent a nakonec ještě sever – Cap Corse.

[ratings]