Den 13 : Waikiki Beach & Coti Chiavari

Naše zašívárna vzadu v kempu vzala během druhého dne za své, objevili se dva noví osadníci, kteří se utábořili hned vedle nás. Obzvlášť druhý postarší francouzský pár, který přijel s pěkným novým Dusterem a s karavanem, který si asi nadělili jako svatební dar (mohlo mu být tak 30 let). Pán byl evidentně nervózní a za volantem dost nejistý, takže tam popojížděl asi půl hodiny sem a tam – nechápal systém couvání s vlekem, až to nakonec vzdal, couvnul tak, že mu karavan odbočil o 90 stupňů a oj karavanu mu zajela přímo do zadního blatníku – díra jako hrom. No ale paní na tom místě prostě chtěla stát, takže i s dírou vyjel z naší sekce kempu, objel celý kemp a provedl druhý nájezd, tentokrát bez couvání a popředu, dojel, kam až mohl, pak zastavil, odpojil karavan a spolu se svojí ženou bednu dotlačili na místo, kde jej chtěli mít.

My jsme stejně chtěli toto pěkné místo již opustit,sbalili jsme , jeli udělat servis do servisní kóje kempu, odhlásili se na recepci a vyrazili směrem k Waikiki beach, podle orto mapy moc pěkné místo s kempem a krásnou pláží.

Kemp, kam jsme po velmi členité cestě dorazili, byl celý velmi podmáčený. Zřejmě jim tam před pár dny pořádně zapršelo, protože cesty byly rozbahněné, umývárkou se asi také prohnala nějaká voda, pracovali zde s těžkou technikou, naváželi nějaké kameny na brod na pláž, vymývali septiky a obytky, kterým se to podařilo, kvapně odjížděly z kempu pryč. Auto jsme nechali na parkovišti a šli se projít na pláž. Pláž Waikiki byla moc pěkná, hrubší písek, pozvolný vstup do moře, dál od břehu kotvila motorová jachta.

Dali jsme si kafe a džus na jednoduché, ale stylové plážové terásce. Chtěli jsme se připojit k netu a vybrat další místo, protože tento kemp jsme nechtěli riskovat. Bohužel, internet měli pouze pro kasu, dokonce neměli ani na vrácení za 50E, takže nám barman s omluvou peníze vrátil i když jsme mu vysvětlili, že žádné zítra, nebo příště asi nebude.

Janička našla jako další zajímavé místo na mapě kemp „o dvě zátoky výš“, podle navigace cca 15km, reálně ale skoro dvě hodiny strmého stoupání a klesání, s nejdelším rovným úsekem asi 50m. Do toho jsme zjistili, že jsme v původním kempu při vylévání odpadní nádrže nechali kličku na ventilu výpustě, která tam již samozřejmě nebyla. Protože to bylo do Ras l’Bol pouhých pár kilometrů, vrátili jsme se, cestou koukali na cestu, v kempu jsem to prošel až k servisní výlevce, ptal se paní na recepci, ale bohužel, klička je pryč.

Odpoledne jsme tedy dorazili na druhé místo našeho improvizovaného itineráře, malebného malého místa na jih od Ajaccia – Coti Chiavari. Byli jsme již celkem znaveni tou krkolomnou cestou, když jsme dojeli ke kempingu Le Valleé hned u hlavní pláže. Je to topologicky taková protáhlá nudle v údolí podél potoka, kterou probíhá jediná asfaltová cesta, ze které se odbočuje k jednotlivým stáním.

Našli jsme si pěkné místo zhruba uprostřed, rozbalili, dokonce i chytli satelit (Janička má radost) a vyrazili na kolech obhlédnout okolí. Jeli jsme severně asi 4km až k pumpě Total, cestou jsme koukali na pěknou pláž nalevo a zavřené obchody napravo. Korsičtí podnikatelé mají stejný systém otevírací doby jako jiné jižní národy: přes poledne až do cca 16.hodiny je zavřeno a kvečeru pak opět otevřou a zavírají až pozdě večer. Takže cestou zpět nás potěšilo otevřené Casino (místní řetězec samoobsluh) a vedle něj ještě krámek s ovocem a zeleninou a nakonec i pekárna s výbornými koláčky. S velkým nákupem jsme dojeli do kempu, povečeřeli a večer koukli na telku – v Čechách prý velké přívalové deště .. tak snad je doma vše v pořádku.

[ratings]

Den 12 : Ras l’Bol

Dnešek se nesl ve znamení odpočinku a prozkoumání zdejších facilities. Ráno jsme se šli projít na pláž, byli jsme na celé asi 3 km dlouhé písečné pláži úplně sami, prošli jsme jí asi z prostředka až na její jižní konec, Janička cestou sbírala zajímavé kamínky a našla dokonce i pěknou mušli pro mámu. Cestou z pláže jsme si vzali v pekárně tradiční francouzskou snídani (croissanty a bagetu).

Dopoledne jsme strávili u bazénu: Internet, čtení, koupání, slunění. pohodička.

K obědu jsme si dali do remosky kuře s bramborem, upekli jsme to na místní sluníčko – nejsme připojeni k elektrice, takže vše jedeme ze solárních panelů na střeše Jubíka, vše maká, jak má, vot technika – jo a to kuře bylo taky výborné!

Odpoledne jsme strávili u bazénu: Internet, čtení, koupání, slunění. pohodička.

Zítra se přesuneme na další místo, zátoka severně od nás, v záloze pak máme ještě místo u Ajaccia.

[ratings]

Den 11 : Roccapina & Campsite Ras l’Bol

Dnes jsme po snídani sbalili a vyrazili na západní stranu ostrova. Prvním tipem byl kemping Kevano, vzdálenost asi 15km, cesta pohodová. Pozemek je v kopci a stání pro karavany je uspořádáno kaskádovitě. Uprostřed kempu je trochu starší umývárka. Na parkovišti před před kempem je malý obchůdek, kde se dá pořídit pečivo, základní potraviny a pár suvenýrů. Místo nás celkově nenadchlo, navíc jsme měli velmi dobrý čas, takže jsme se rozhodli popojet dále na sever, našli jsme nejbližší ACSI kempy a volba padla na Ras l’Bol, kde jsme ještě nebyli a dle mapy leží nad Proprianem kousek od velké pláže.

Cestou jsme projížděli kolem známé, ale těžko přístupné pláže Roccapina. Počasí bylo akorát na procházku, takže jsme zastavili u hlavní silnice na odpočívadle a vyrazili pěšky po prašné cestě plné výmolů dolů k této plážové superstar. Cesta byla delší, než jsme nahoře odhadovali, ale stála za námahu, místo je to opravdu nádherné, mělká pláž v jemným pískem, načervenalé skály okolo, na vrcholku jedné z nich strážní věž a uprostřed zelenomodré vody ukotvená jachta, úplná filmová scenérie.

Do kempu jsme dorazili celkem brzy odpoledne, našli pěkné místo vzadu a šli na procházku na pláž a na výborné palačinky ve vedlejší cukrárně.

Den 10 : Pláž Maora

V noci jsme zde měli takovou průtrž mračen, že nás to všechny vzbudilo, déšť bubnoval na střechu a vítr foukal opravdu silně. Ráno jsem nemohl pořádně otevřít dveře od auta, protože jsme měli zkroucenou markýzu před vchodem a plnou vody – samozřejmě jí stavíme tak, aby voda samospádem odtékala, ale zřejmě to byl v noci tak vydatný přísun, že prostě odtékat nestačila, markýza se tíhou vody prohnula a stal se z ní bazének ..

Takže vodu jsme vypustili, markýzu narovnali a další den mohl začít. Dnes jsme pověsili šňůru zakoupenou předchozí den v Bonifaciu na okolní stromy a pustili se do praní. Celkem dvě pračky, počasí je polojasné, celkem pofukuje, občas to vypadá i na déšť, ale protože chceme zítra vyrazit dále, musíme to dnes pověsit a usušit, abychom měli zase na pár dní klid.

Zatímco se pere, vyrážíme pěšky na výlet na blízkou pláž Maora. Cesta vede opět prudce dolů, je zde čilý provoz, příprava na sezonu v plném proudu – cestáři opravují výmoly, na pláži se staví rákosové slunečníky a již se zde i procházejí turisté. Hlavní podnik u pláže již zahájil provoz, takže cítíme vůni připravovaných jídel. Jdeme dále po pláži až na konec, kde jsme sami a můžeme Natahu házet kamínky do vody, ona za nimi neúnavně běhá, skáče a potápí se. V jeden okamžik se rozhodla přinést nám i malou bójku asi 20m od břehu, marně jsme na ní volali, doplavala až k ní, zjistila, že se nedá jen tak vzít, tak to otočila a plavala zpět, vylezla z vody dost utahaná. Dobrá zpráva je, že voda už je celkem teplá, pokud to půjde tímto tempem, příští týden už do ní vlezeme také.

Plánujeme další cíl zítřejší cesty, zřejmě se pomalu přesuneme na západní stranu ostrova a pojedeme postupně na sever, se zastávkami na místech, kde jsme ještě nebyli.

Den 9 : Pian del Fosse

Únava z předešlého dne byla vykoupena delším vyvalováním, z postele jsme se (neochotně) vyhrabali až po osmé hodině. Po ranní sprše jsem skočil na recepci pro objednané pečivo a Internet (zde funguje systém celodenního voucheru s neomezeným připojením za 2€), vyvenčili Natahu a Janička si pustila TV – opakují páteční Ulici.

Počasí je pod mrakem, občas sprška, dle předpovědi to má být zítra podobné, pořádné slunečno zase až ve středu.

Ideální počasí na cyklovýlet. Janička zavelela, že se jede do Bonifacia – připravil jsem tedy kola, koukli jsme na mapu a vyrazili. Bonifacio je velký přístav na samém jižním břehu Korsiky se spoustou malých přístavních uliček, majestátní přístavní promenádou a spoustou jachet, lodí a turistů. Vzdálenost od našeho kempu je cca 4km, cesta tam je otázka 15 minut, jede se bez jediného šlápnutí až do přístavu – celkem prudké klesání z náhorní plošiny až dolů k marině. Ve starém centru jsme nakoupili nějaké potraviny, dali si na promenádě pannini a pak vyrazili na zpáteční cestu. Stoupání bylo táhlé, dlouhé a únavné, ale velké vyznamenání patří opět Janičce, která celý kopec na jeden zátah vyjela až nahoru! Při příjezdu zpět zrovna začalo pršet, takže jsme měli dokonalý timing a zbytek odpoledne strávili v autě a kempu.

V tomto kempu jsme již třetí rok po sobě, takže můžeme porovnávat změny, které zde paní majitelka provádí. Stále zde upravuje terén v dalších částech pozemku, staví zídky, kope kanalizaci a inženýrské sítě a stále kemp rozšiřuje. Tento kemp je skutečně veliký, jen okružní procházka se psem trvá cca půl hodiny. Zároveň zde ale není nikdy úplně obsazeno, vždy najdete místo, kde (doslova) celý den nepotkáte živou duši. Kemp je naštěvován hlavně kvůli ideální poloze – kousek od pohádkové pláže Maora a blízko k Bonifaciu na jihu.