Karpacz (PL) – Víkendový výjezd

První prázdninový víkend jsme využili na menší poznávací výjezd obytným autem do Polska.

Pátek 6.7.

V pátek dopoledne jsme připravili našeho Jubíka na další expedici. Výhodou letního víkendového cestování je celkem rychlá příprava – plavky, náhradní trička a prádlo, sandále a něco na ranní a večerní zimu (vesty jsou ok). Zkontrolovat systémy a funkce, nastavit navigaci a hurá na cestu.

Vyrazili jsme kolem 15.h přes Liberec, Harrachov a Sklarskou Porebu do Karpaczu. Cesta byla bez problémů, aut bylo tak akorát – nejeli jsme úmyslně v exponované časy, navíc u nás ve svátek, takže žádné zdržování, i na rozestavěných místech nám ta „zelená“ skákala jako na povel 🙂

První viditelnou změnou za hranicemi byla výrazně užší silnice – šířkou by se jejich silnice I. třídy dala srovnat s naší cestou III. třídy (např. z Nového Boru do Radvance) a většinou ještě dost rozbitá, takže cestovní rychlost se sníží na průměrných 50 – 60 km/h.

U Karpaczu našla Janička výborný kemp – Camp 66. Příjezd do kempu směrem od Sciegny je dost krkolomný, vede buď po nezpevněné cestě, nebo (podle navigace) přes úzkou lávku a velmi ostrou odbočku z hlavní ulice – pro případné další cestovatele určitě doporučujeme jet od Milkow na Karpacz a asi po 3km odbočit (jsou zde i ukazatele) vlevo a přijet z „druhé“ strany. Každopádně místo je to moc pěkné – na obzoru hory a vršky Krkonoš, vidět je i Sněžka z polské strany. Kemp se rozkládá v rozlehlém rovinatém údolí na louce mezi pastvinami krav. Recepce, restaurace a sociální zařízení je tvořeno nádherným členitým srubem. Jistou změnou oproti zbytku Evropy je zde systém check-in: Při zápisu a vyplnění formuláře musíte zaplatit za plánované noci zde předem, předem Vám je i přiděleno místo ke stání. Paradoxem potom je, když při najíždění na „váš“ flek zjistíte, že toto pečlivě zaregistrované, Vám přidělené číslo, je již obsazené. No nic, vyberete si místo jiné, volné a zřejmě nemusíte mít obavy, další návštěvník učiní to samé, takže ve výsledku každý stojí někde jinde .. Ale mají tu dobré ceny, kemp je u potůčku, perfektní sprchy a záchody, dobrá kuchyně. Jedinou pihou na kráse byla poměrně velká obsazenost a večerní příjezd asi 50-ti motorkářek.

Večer jsme se šli projít po okolí s Natahu, koukli na TV a brzy jsme usnuli.

Sobota 7.7.

Ráno jsme vstali před osmou, sbalili a check-outli se: jen jsme museli na recepci vyřešit vrácení peněz za „předplacenou“ další noc – rozmysleli jsme si plán zůstat zde do neděle a jet do aqua parku Tropikana na kolech – raději se přesuneme rovnou s celým „cirkusem“ přes Tropikanu do dalšího kempu u přehrady Lesna, kde přespíme do neděle.

Záhy zjišťujeme, jak prozíravá naše volba byla – cesta k akva parku je opravdu strmě do kopce prakticky celých asi 6 km. Jubíka necháváme na bezplatném parkovišti (hliněný plácek) pod hlavní příjezdovou cestou k obrovskému hotelovému komplexu a jdeme pěšky asi 200m do Hotel Golebiewski

V hotelu za recepcí po levé straně je vchod do Tropikany, velkého a pěkného vodního světa. Je zde několik bazénů, vnitřní, venkovní, speciální bazény s různými složkami – bahenní, mořská voda, vonné a léčivé soli, masážní trysky, bazén s mořským vlnobitím, brouzdaliště pro děti, tobogány a skvělý set různých saun – pára, solná jeskyně, aroma sauny .. Jen projít celou Tropikanu a vyzkoušet od každého kousek je minimálně na hodinu, základní časová jednotka při vstupu je 1,5hod, pokud si chcete místo opravdu užít, doporučuji strávit zde alespoň 3 hodiny.

Po příjemném osvěžení jsme se vydali k jezeru Lesnianske, kde jsme měli vyhlídnutý kemp přímo u vody. Cestou jsme zastavili na oběd v Mazurkowa Chata, kde jsme ochutnali typická polská jídla – Pierogowy Miszmasz a Gnieciuchi z Capuchy, ty pirohy byly výborné – každý měl trochu jinou náplň: tvarohovou, mleté maso, tuňák, špenát, ..

K jezeru jsme dorazili odpoledne před třetí hodinou. Byli jsme celkem překvapeni rušností místa – oplocený travnatý břeh s restaurací a půjčovnou kajaků a šlapadel, přes ulici pak svažitá posekaná louka, ze které bylo vytvořeno placené parkoviště. Oznámili jsme hlídači parkoviště náš záměr ubytovat se v „kempu“, na výběr místa nám byl přidělen milý polský stařík se psem, který nám i přes námitky „sousedů“ vybral luxusní místo na takové horní terase hned u plotu – výjezd nahoru byl poměrně adrenalinový zážitek, Jubík na jedničku sotva stíhal, ale dali jsme to na první pokus přesně na místo, až „sousedi“ koukali a stařík nám vesele potřásl rukou 🙂 Po ubytování jsme se šli s Natahu pokouknout po tomto zvláštním místě, obytňák tu byl jen jeden (ten náš), jinak samé stany a pár starších malých karavanů a víceméně jen Poláci. Natahu zkusila vodu, ale nijak ji nenadchla, ani tam neskočila celá, jak je jejím zvykem. Po návratu k autu naši polští sousedé, kteří stále něco popíjeli, nastartovali zrenovovaný trabant a pustili vestavěný soundsystem – brutálně přebuzený silný subwoofer a nějaké polské duc-duc rapy, také polské Despacito a hromadu dalších pšenko-hitů. Trabant musel být nastartovaný, protože jinak měli po třech setech vybitou baterku, takže rámus to byl veliký, až nás z toho všechny bolela hlava.

Vzhledem k situaci jsme rozhodli, že k blízkému zámku Czocha vyrazíme hned – vzali jsme Natahu a prošli po kravských pastvinách až k tomuto nádhernému sídlu na skále nad jezerem. Místo je opředené řadou záhad – například po celkové rekonstrukci zámku továrníkem Ernestem Gützovem v roce 1914 bylo vytvořeno 40 tajných chodeb, ale dodnes jich bylo objeveno pouze 14, plány se „ztratily“ a zlatý poklad, který je v jedné z nich ukryt stále čeká na novodobého tomb raidera, který jej objeví.

Po návratu jsme si ještě zahráli pár stolních her a šli zaspat vedlejší diskotéku.

Neděle 8.7.

Ráno jsme brzy vstali, sbalili a obratným manévrem zavčasu (než naši polští přátelé procitnou z kocoviny a začnou nanovo) odjeli zpět domů.

Závěrem můžeme konstatovat, že Polsko nás nadchlo přírodou, lidé jsou přátelští a komunikativní, vybraný itinerář byl velice zajímavý – velká pochvala hlavní architektce výletu – Janičce! 🙂

 

0 hlasů, average: 0,00 z 50 hlasů, average: 0,00 z 50 hlasů, average: 0,00 z 50 hlasů, average: 0,00 z 50 hlasů, average: 0,00 z 5 Loading...

 

Plánujeme cestu

S naším obytným vozem jsme cestovali na různá místa v Evropě a je fakt, že jsme zatím upředňostňovali lokace kolem Středozemního moře.

Ale protože chceme poznávat i místa nová, proč nenavštívit našeho blízkého severního souseda, tedy Polsko?

Nyní procházíme itineráře ostatních cestovatelů, hledáme na netu informace a dáváme dohromady itinerář pro cca 14-ti denní okružní jízdu s návštěvou těch nej míst.

Zajímavé nalezené odkazy zde budu zveřejňovat, mohou posloužit i dalším. Samozřejmě, pokud by jste nám chtěli poslat tipy, nebo snad celé itineráře Vašich cest, budeme vděční a rádi se zde o Vaše zážitky podělíme.

Den 29: Zpátky doma

Ráno nás vzbudili z vedle stojící dodávky asi v půl sedmé – šest mladých Poláků si prostě hned ráno potřebovalo zahrát na parkovišti fotbal a ještě hru prokládat veselým polským křikem. No nic, prošli jsme se s Natahu, dali si sprchu (velká výhoda obytného auta) a po kafíčku vyjeli na zbytek naší dlouhé cesty.

Navigace nám hlásila dojezd kolem 18.hodiny. Nafta během naší cesty dost podražila, cestou jsme 2x čepovali za cenu cca 1,55E/l, v Dolním Dvořišti jsem ještě doplnil za 30,90Kč/l u Ono. V celé Itálii i Rakousku (až na pár úseků, kde se dělaly nějaké opravy – a opravdu se tam i v neděli pracovalo) byla dálnice perfektní, rychlá a pohodlná.  Po příjezdu do Čech je první vjem  absence dobrých silnic, na rozkopaných úsecích, kde nikdo není, tvoří kyvadlové semafory dlouhé fronty. Průjezd skrz/kolem Českých Budějovic je nepochopitelný a stresující, D1 do Prahy je výsměch slovu dálnice. Z Prahy do Ml.Boleslavi v protisměru zúžení a opravy – někdo tam sjel do pankejtu, takže fronta málem až k Boleslavi. O českých cestách toho bylo již napsáno hodně, takže nebudu opakovat stále stejné připomínky, ale to srovnání po nějaké době strávené na jiných silnicích se prostě nedá přejít – subjektivně myslím, že i na „zanedbané“ Korsice jsou silnice v lepším stavu, jen jsou pochopitelně užší ..

Domů jsme dorazili po osmé hodině, utahaní, ale v dobré náladě. Doma nás nadšeně přivítala Béďa a Natahu při couvání po příjezdovce „panáčkovala“ a vyla nedočkavostí, to jsme se nasmáli 🙂

Celá dovolená se nám moc líbila a i když nám počasí tentokrát moc nepřálo, užili jsme si jí opravdu skvěle. Díky Jubíku, díky nejlepší posádko !!!

1 hlas, average: 4,00 z 51 hlas, average: 4,00 z 51 hlas, average: 4,00 z 51 hlas, average: 4,00 z 51 hlas, average: 4,00 z 5 Loading...

Den 28 : Bastia – Livorno

Tak a je tu poslední den na ostrově.

Ráno jsme vstali brzy, prošli se s Natahu a zašli na snídani na terásku s restaurací. Postupně jsme začali balit, vše uklidit, srovnat, vyčistit, zajistit. Kolem desáté hotovo, naposledy jsme se prošli po tomto krásném, klidném kempu, odjeli ještě udělat servis a odhlásili se na recepci.

Vyrazili jsme směr Bastia, cestou se zastavili v pekárně a vzali na cestu obložené bagety a brijošky k snídani. Cesta do Bastie byla celkem zdlouhavá, byl silný provoz a průjezdy pobřežními vesničkami byly krkolomné. V Bastii jsme bez problémů vjeli na přístavní parkoviště, zaparkovali do odstavného pruhu stejně jako jiné čekající obytky a vyrazili na procházení se po městě. Na náměstí byly postavené velké stany – pořádali zde nějaký šachový turnaj, prošli jsme až ke starému přístavu a sledovali hemžení v úzkých uličkách a malých náměstích. Janička šla ještě do Casina (obchodu) dokoupit pár dárků domů a pití na cestu.

Kolem druhé hodiny odpoledne se otevřela brána k našemu trajektu a vozy začaly najíždět. Odbaveni jsme byli rychle, slečna od celní správy nám nakoukla do auta a zařadili jsme se do jednoho ze čtyř nájezdových pruhů. Vedle nás stál český autobus, takže jsme po měsíci slyšeli češtinu od procházejících turistů.

Na trajekt jsme čekali asi dvě hodiny, přijel se zpožděním, ale dohnal to velmi rychlým naloděním a odjezdem. Na palubě byly všechny lavice a dobrá místa okamžitě rozebrána rychlejšími spolucestujícími, takže jsem ještě rychle seběhl dolů k autu a vynesl nahoru naše pohodlná kempingová křesílka. Janička objevila moc pěkné zákoutí pod záchranným člunem, ze kterého jsme si udělali naše čtyřhodinové útočiště. Cesta byla naprosto bezproblémová, krásné počasí a klidné moře, měli jsme dokonce speciální cestovní mističku na vodu pro Natahu, takže cestu snášela statečně – ležela, dostávala pochoutky, pila a zase ležela 🙂

Po osmé hodině jsme přistáli v Livornu a celkem v pohodě jsme vyjeli z lodi a vyrazili s jednou zastávkou u pumpy a vyvenčením naší čtyřnohé cestovatelky směrem k domovu. Jeli jsme po prázdné večerní a noční dálnici, hrála nám směska songů z USB a cesta ubíhala plynule a v pohodě. Kolem jedné hodiny ranní jsme byli nad Padovou, zajeli jsme na oplocené dálniční odpočívadlo, zaparkovali mezi kamiony a šli dospat zbytek noci.

1 hlas, average: 3,00 z 51 hlas, average: 3,00 z 51 hlas, average: 3,00 z 51 hlas, average: 3,00 z 51 hlas, average: 3,00 z 5 Loading...