Rubrika: Chorvatsko 2019

Jezero Königssee je nehlubší v Německu (200m), nejvýše položené (600 m.n.m.) a zkrátka jako z pohádky. Okolní strmé hory uzavírají přilehlou vesnici v útulném údolí. Vše je zde podřízené turistům – restaurace, terásky, obchody se suvenýry. Naštěstí jsme přijeli za deštivého počasí a ještě po hlavní sezoně, takže jsme zde byli téměř sami. Na břehu jezera je přímo v „centru“ vesnice přístav pro lodě, které převážejí turisty přes jezero na druhou stranu, kde je možné absolvovat krátkou procházku k blízkému jezeru Obersee s vodopádem.

Prošli jsme se za mírného poprchávání, udělali pár fotek a slíbili si, že se sem ještě někdy vypravíme, až zde bude lepší počasí a prozkoumáme celé místo trochu podrobně.

Celkem brzy jsme se poskládali do auta a vyrazili na poslední přesun – domů. Jelo se bez problémů, cestou jsme si dopřáli hodně předraženou snídani v LandZeit (řetězec u rakouských dálnic) u Mondsee.

Dočerpali naftu v Dolním Dvořišti, překodrcali Čechy a odpoledne kolem čtvrté dorazili domů, kde nás přišla přivítat naše umňoukaná kočka Béďa.

Dovolená byla skvělá, cesty dlouhé, posádka pohodová a už se těšíme na další výlety! 🙂

Konec dovolené se blíží, dnes odjíždíme z Chorvatska. Výhoda tohoto tábořiště je, že se platí dopředu, hotově, takže se nemusíme nijak odhlašovat na recepci. Sbalili jsme vše celkem důkladně na dlouhý přesun, trochu vyčistili auto – Natahu začalo období línání, takže její chlupy jsou prostě všude, nastavili na navigaci cíl „Königssee“ a vyrazili.

Počasí bylo oblačné, občas přeháňky, cesta ubíhala pozvolna. Po průjezdu tunelem Sveti Rok – vede pod hřebenem Velebitu, jsme opustili přímořské klima a byli překvapeni, jak podzimní počasí je ve vnitrozemí. Trochu nepříjemné byly dlouhé fronty na hranicích Chorvatsko – Slovinsko, čekali jsme snad dvě hodiny a celník chtěl po kontrole pasů vidět i vnitřek vozu ..

Projeli jsme přes Villach do Alp a za tmy dorazili do městečka Königssee na břehu stejnojmenného jezera. Podle Park4Night jsme našli šikovné parkoviště pro obytňáky, schované za McDonaldem. Za 5Eur Tages Parking – jediný problém byl, že jsme ráno našli za stěračem pokutu 10Eur – asi je to na denní parkování, spát přes noc se nesmí. Auto vedle nás mělo pozdrav také, no nic, příště budeme muset vybrat asi jiné místo.

V podstatě hned po příjezdu jsme se uložili ke spánku, cesta sem byla dost únavná a dlouhá.

Před osmou hodinou nás kapitánka vzbudila, venku bylo krásné slunečné ráno. Zatímco se Janička chystala na výlet, já jsem na kole zajel pro pečivo a vody a chtěl jsem také koupit lístky, ale paní na bráně nezvládala angličtinu, takže jsem to odložil a jel zpátky do našeho tábora. Zajímavostí tohoto místa je velké množství asi 5cm dlouhých černých červů, kteří lezou po silnici, když jsem se ptal místní správcové, říkala, že jim říkají „sto-nogy“ a prý jdou za vodou. Sbalili jsme si pár věcí do batůžku a vyrazili i s Natahu pěšky k bráně národního parku Krka.

Ke kase jsme dorazili asi za 10 minut, koupili lístky (200Kun/osobu) a sešli turistickou pěšinou do hlubokého údolí, kde začíná okružní prohlídková trasa. Protože jsme byli mezi prvními návštěvníky, byli jsme zde opravdu skoro sami, počasí nám přálo, příroda je zde úžasná. Průzračná voda, spousta ryb v hejnech se vyhřívá u hladiny, chodí se zde po dřevěných lávkách, kaskády splavů a vodopádů, rákosí, řas a borový háj jsou balzámem pro duši. Natahu si celou prohlídku užila samozřejmě po svém, stále testovala vodu, pozorovala ryby, ochutnávala rákosí.

Došli jsme po chvíli do „hlavního“ místa Krky, rovinaté údolí pod velkým vodopádem, kde je dovoleno se koupat a je zde více stánků a restaurací s terasami, dali si ranní kávu, udělali si krátkou pauzu. Pozorovali jsme, jak se místo a dřevěné lávky začínají plnit turisty, hlavně Číňany a tak jsme dokončili naši prohlídku výstupem ke staré elektrárně, navštívili jsme starý skanzen s ukázkami dobových řemesel – funkční mlýn, kovárna, tkalcovská dílna a vyšli k autobusové zastávce. Shodou okolností byl zrovna na odjezdu místní kyvadlový bus, naskočili jsme a bez čekání se nechali pohodlně vyvézt nahoru ke vstupním branám. Celý výlet jsme zvládli asi za dvě hodinky, téměř bez turistů a za krásného počasí – nádhera!

Odpoledne jsme ještě prozkoumali okolí našeho tábořiště a věnovali se slunění, odpočinku a čtení.

Spalo se nám skvěle. Díky trochu chladnějšímu počasí, občasnému bubnování deště na střechu auta, jsme se dobře vyspali a vstávali s dobrou náladou. Po ranní hygieně jsme šli na procházku s Natahu, cestou jsme potkali Blechyho – Retrívra z blízké usedlosti, který se s Natahu skamarádil, našli jsme zralý fíkovník, takže jsme měli dobrou a čerstvou snídani.

Před devátou jsme vyrazili na kolech po vedlejší cestě ke vstupu do národního parku, abychom zhodnotili situaci, koupili balenou vodu a prozkoumali místo kousek od vstupu, kde se dá podle Park4Night také parkovat. Mise byla úspěšná, ke vstupu jsme dojeli asi za 15 minut, cestou jsme viděli starou opuštěnou elektrárnu, dojeli k branám do NP – již se začínali sjíždět autobusy a auta, našli supermarket, takže jsme pořídili vody (opět Janička statečně celé balení odvezla na základnu) a i místo z Park4Night – super – žádný vítr, pěkné slunečné místo, čerstvá voda, čisté WC, pár aut a cena za noc? 12E 🙂

Vrátili jsme se do Campu Marina, sbalili se, odhlásili a přejeli na toto místo, hlavně kvůli lepším „životním podmínkám“, ale také protože ráno chceme hned a co nejdříve pěšky s Natahu vyrazit do NP, aby jsme „předehnali“ zájezdové autobusy a užili si Krku v menším počtu lidí.

Odpoledne jsme se slunili a četli knihy, večer koukli na TV a šli celkem brzy spát.

Vzbudili jsme se do prvního deštivého rána, což naše „rosnička“ Janička přesně předpověděla. Bez váhání jsme sbalili markýzu a nábytek, aby nám zbytečně nezmokl, Janička uklidila auto zevnitř a já zvenku, již jsme po našem dosavadním cestování celkem profi tým 🙂

Odhlásili jsme se na recepci, rozloučili s anglickými sousedy a vyrazili na další bod v itineráři – Národní park Krka. Cesta ubíhala pozvolna, čekali jsme akorát opět na Chorvatsko-Bosenských hranicích, jinak se za proměnlivého deště jelo celkem pohodově. Cílem našeho dnešního přesunu byl jeden ze dvou ACSI kempů blízko Krčských vodopádů. Oba kempy spolu těsně sousedí a jsou u hlavní silnice. Zastavili jsme na autobusové zastávce (vypadala, že naposledy sloužila svému účelu před 20 lety) a šli se porozhlédnout a zvolit vítěze tohoto malého výběrového řízení. Při vstupu do prvního kempu (Camping Krka) vyběhla lehce nervózní slečna co že chceme, vysvětlili jsme jí, že se chceme jen podívat, že máme venku auto – svolila, ale nezapomněla nám sdělit, že nesmíme použít jejich toalety – hmm, tak takhle se PR nedělá .. Kemp jsme obešli, zdál se nám dost obsazený a navíc nijak zvláštně členěný, prostě parkoviště obytných aut s pár borovičkami a divným „nadúrovňovým“ bazénem, do kterého by jsme stejně nevlezli. Šli jsme hned do druhého kempu vedle (Camping Marina) a opět se objevila obsluha, tentokrát mladý pán, po vysvětlení nám ukázal, kde se můžeme s autem vejít, byl celkově ochotný a kemp byl sice menší, ale pěkně členěný – výběr byl jasný. Našli jsme si místo až vzadu u branky na přilehlé pole, aby jsme mohli chodit s Natahu na procházky, naladili satelit a zbytek dne relaxovali. Dost nepříjemný byl v tomto místě silný vítr, který nám doslova vytrhával dveře z ruky a venku se vůbec nedalo pobývat bez mikiny, nebo rovnou bundy.