Rubrika: Chorvatsko 2019

Dovolená začíná! Pořádně jsme se dospali a vyšli z auta do krásného letního rána. Slunce začínalo hřát, jemný vánek nám servíroval vůni moře a i místo, které jsme předchozí noc dost narychlo vybírali se ukázalo jako ideální.

Po snídani jsme šli s Natahu k moři, jakmile jej ucítila, nemohli jsme ji udržet a díky blízké pláži, určené pro psy, se již obsloužila sama .. My jsme jí hned následovali, voda byla nádherně čistá a teplá. Pláže zde u kempu jsou oblázkové, což trochu ztěžuje vstup do vody, ale zase je voda opravdu průzračná a i přes hladinu je vidět až na dno.

Odpoledne zmrzlina, Natahu jsme „odložili“ do vychlazeného auta (klimatizace nám přes den běžela pořád) a šli se sami slunit na pláž „pro lidi“ 🙂

Kemp Lavander má suverénně asi nejlepší vybavenost, kterou jsme zatím v kempech viděli – kaskádovité uspořádání, každé auto má svůj prostorný ohraničený pozemek, na každé této parcele je elektřina, voda a výlevka. Umyvárky jsou prostě luxusní, srovnatelné s vybavením pětihvězdičkových hotelů. Pračka a sušička k dispozici zdarma, stejně jako (pomalejší) Internet. Dole u pláže je restaurace, ceny normální. Jinak je tu krásný klid, i rodiny s dětmi jako by respektovali zdejší přírodu a pohodu a všichni se chovají přátelsky a v mezích normy. Složení návštěvníků standard: Němci, Holanďané, Italové, Francouzi, Poláci, Češi (my a zelináři z Brna).

Krásné počasí nám vydrželo celé čtyři dny, opálili jsme se, přečetli něco z knížek, Natahu se pořádně (ale opravdu pořádně) proplavala a celkově jsme si to parádně užili.

Janička nám jezdila každé ráno na kole pro balenou vodu – brala vždy celou „šestku“, má na to na kole skvělý nosič, a také nějaké pečivo, ovoce a občas něco dobrého.

Společně jsme si také udělali výlet na kolech do blízkého Orebiče, prohlédli pár krámků u hlavní ulice, koupili si něco na zub v místní pekárně (pozor, někteří obchodníci neberou Eura a donutí Vás vybrat z ATM jejich Kuny), navštívili místní hlavní pláž – písčitá, čistá, poloprázdná a celkově pěkná. Párkrát jsme vyrazili na pěší procházky s Natahu po okolí, všude na Pelješacu jsou vinice (většinou červené víno), víno právě dozrálé, takže proběhla i důkladná ochutnávka 🙂 , jinak ale kromě regenerujícího se podrostu po loňském požáru tam moc k vidění nebylo.

Ráno jsme celkem brzy vstali, prošli se s Natahu a připravili se na dlouhou cestu.

V 8:00 otevírají Duty Free Shop, tak jsme chvilku počkali a zašli ještě koupit pár nezbytností na cestu (cigára, vody, oříšky, čokolády, ..). Malou zajímavostí byl německý důchodce, který čekat na otvíračku asi půl hodiny také a po otevření se prohnal obchodem, koupil si lahev nějakého aperolu a než jsme nastartovali auto, měl půl lahve v sobě – inu, i tak se dá „nastartovat“ páteční den 😉

Doplnili jsme u ONO nádrž naftou, koupili rakouskou známku a vyrazili přes čáru. Cesta nám ubíhala bezproblémově, po najetí na dálnici Natahu usnula a spala skoro celou cestu. Přejeli jsme Rakousko, na jihu jsme zastavili na krátkou svačinku a vjeli do Slovinska. Počasí bylo polojasné, teplota kolem 22C, takže se jelo celkem pohodlně. Na hranicích se Slovinskem jsme koupili jejich dálniční známku – trochu jsme si zariskovali a koupili pro osobní auto 15EUR (mají asi nově speciální pro obytná auta 30EUR) a projeli Slovinsko – již mají dálnici až do Chorvatska hotovou! Následovala pasová kontrola a bez většího zdržení jsme najeli na chorvatskou super-dálnici, na které jsme jeli bez přerušení asi 300km. O chorvatské dálnici se nedá napsat asi nic jiného, než extra-pohoda, je až neuvěřitelné, v jak dobrém stavu je, celkem jsme projeli max 4 omezení jednoho pruhu, většinou kolem tunelů, ale jinak naprosto perfektní.

Vzhledem k počasí jsme nakonec upravili itinerář tak, že nejprve sjedeme co nejvíce na jih, původně jsme chtěli zajet do Drage, ale vzhledem k tomu, že oficiálně byla stále sezona a tím pádem plné ceny (ACSI karta funguje pouze mimo hlavní sezonu) a v tomto jinak moc pěkném kempu chtějí za noc 50EUR, rozhodli jsme se pro Lavander na poloostrově Pelješac – také moc pěkný, navíc prostředí na ostrově je trochu jiné než na pevnině (klid, příroda, čisté moře, ..). Jen jsme již zapomněli, že na poloostrov se můžeme dostat buď trajektem z Ploče, nebo cca 100km po pevnině a přejet celý Pelješac na délku a předtím absolvovat „Bosňáckou vsuvku“, což je malý kousek území Bosny a Hercegoviny na pobřeží, v podstatě jedno město, ale na každém kraji tohoto města je hranice – a ještě k tomu z EU do „ne-EU“ a naopak, přičemž si to místní bosenští celníci skutečně užívají. Byli jsme trochu v pressu, protože navigace nám ukazovala dojezd do kempu 21:45, bylo asi 20:30 a měli jsme před sebou cca 60km po klikatých a úzkých horských cestách po ostrově. V kempu byl check-in do 22:00. Navíc jsme po celodenní jízdě byli již dost „vysvícení“. Do toho nám na těchto hranicích celnice za okénkem vzala pasy a nařídila, ať si zajedeme do odstavného pruhu na podrobnou kontrolu vozu. Po chvilce přišel její kolega a zeptal se, zda máme něco k proclení („No“), jestli kouřím („Yes“ a ukázal jsem mu poloprázdnou krabičku Marlborek), on: „Ok, but do you smoke marijuana or hashish?“, ( „No :)“ ). No nakonec ani nechtěl vidět obsah auta, vrátil nám pasy a jeli jsme dál ..

Nakonec jsme do kempu dorazili asi 5min. před zavíračkou, rychle vybrali místo, zapsali se, zaparkovali a „padli“ do postele.

Téměř celé léto jsme měli (a ještě máme) dost práce u nás doma, takže dovolenou jsme museli stále odkládat a přesouvat na pozdější termíny. Když už se přiblížilo září, rozhodli jsme se, že přece jen najdeme alespoň týden na ozdravný pobyt někde „u vody“.

Po předchozím surfování a debatách jsme se rozhodli pro Chorvatsko s tím, že cestou tam se zastavíme u slovinského Bohinského jezera, v Chorvatsku si vytvoříme základní tábor v Drage (Oaza Mira), proložíme si pobyt návštěvou národního parku Krka a cestou zpět se stavíme na prohlídku Königssee.

Ale člověk míní, počasí mění – podle předpovědí se právě v týdnu naší dovčy začíná nad Alpami formovat mohutná tlaková níže, která zasáhne přeháňkami a zimou nejen Bohinské jezero a Königssee, ale postupně se bude přesouvat nad Jadran a postupovat na jih. Takže jsme celkem prozíravě rozhodli, že počasí „podjedeme“ a pojedeme co nejrychleji co nejjižněji, aby jsme si užili sluníčka a cachtání v moři.

Připravili jsme auto, nakoupili tentokrát v Žitavě pár hotovek v konzervách, sbalili se, zajistili hlídání Béďy (děkujeme Péťo a Honzíku) a nakonec vyrazili kvečeru s tím, že do půlnoci přejedeme Česko a přespíme v Dolním Dvořišti. Jelo se nám dobře, byl všední den, malý provoz a ty večné uzavírky a opravy silnic v naší vlasti jsme překonali bez větších obtíží.

Před půlnocí jsme dojeli k bezcelnímu obchodu těsně před hranicemi, byli jsme celkem unaveni, takže jsme zaparkovali a šli hned spát.