Ráno jsme celkem brzy vstali, prošli se s Natahu a připravili se na dlouhou cestu.
V 8:00 otevírají Duty Free Shop, tak jsme chvilku počkali a zašli ještě koupit pár nezbytností na cestu (cigára, vody, oříšky, čokolády, ..). Malou zajímavostí byl německý důchodce, který čekat na otvíračku asi půl hodiny také a po otevření se prohnal obchodem, koupil si lahev nějakého aperolu a než jsme nastartovali auto, měl půl lahve v sobě – inu, i tak se dá „nastartovat“ páteční den 😉
Doplnili jsme u ONO nádrž naftou, koupili rakouskou známku a vyrazili přes čáru. Cesta nám ubíhala bezproblémově, po najetí na dálnici Natahu usnula a spala skoro celou cestu. Přejeli jsme Rakousko, na jihu jsme zastavili na krátkou svačinku a vjeli do Slovinska. Počasí bylo polojasné, teplota kolem 22C, takže se jelo celkem pohodlně. Na hranicích se Slovinskem jsme koupili jejich dálniční známku – trochu jsme si zariskovali a koupili pro osobní auto 15EUR (mají asi nově speciální pro obytná auta 30EUR) a projeli Slovinsko – již mají dálnici až do Chorvatska hotovou! Následovala pasová kontrola a bez většího zdržení jsme najeli na chorvatskou super-dálnici, na které jsme jeli bez přerušení asi 300km. O chorvatské dálnici se nedá napsat asi nic jiného, než extra-pohoda, je až neuvěřitelné, v jak dobrém stavu je, celkem jsme projeli max 4 omezení jednoho pruhu, většinou kolem tunelů, ale jinak naprosto perfektní.
Vzhledem k počasí jsme nakonec upravili itinerář tak, že nejprve sjedeme co nejvíce na jih, původně jsme chtěli zajet do Drage, ale vzhledem k tomu, že oficiálně byla stále sezona a tím pádem plné ceny (ACSI karta funguje pouze mimo hlavní sezonu) a v tomto jinak moc pěkném kempu chtějí za noc 50EUR, rozhodli jsme se pro Lavander na poloostrově Pelješac – také moc pěkný, navíc prostředí na ostrově je trochu jiné než na pevnině (klid, příroda, čisté moře, ..). Jen jsme již zapomněli, že na poloostrov se můžeme dostat buď trajektem z Ploče, nebo cca 100km po pevnině a přejet celý Pelješac na délku a předtím absolvovat „Bosňáckou vsuvku“, což je malý kousek území Bosny a Hercegoviny na pobřeží, v podstatě jedno město, ale na každém kraji tohoto města je hranice – a ještě k tomu z EU do „ne-EU“ a naopak, přičemž si to místní bosenští celníci skutečně užívají. Byli jsme trochu v pressu, protože navigace nám ukazovala dojezd do kempu 21:45, bylo asi 20:30 a měli jsme před sebou cca 60km po klikatých a úzkých horských cestách po ostrově. V kempu byl check-in do 22:00. Navíc jsme po celodenní jízdě byli již dost „vysvícení“. Do toho nám na těchto hranicích celnice za okénkem vzala pasy a nařídila, ať si zajedeme do odstavného pruhu na podrobnou kontrolu vozu. Po chvilce přišel její kolega a zeptal se, zda máme něco k proclení („No“), jestli kouřím („Yes“ a ukázal jsem mu poloprázdnou krabičku Marlborek), on: „Ok, but do you smoke marijuana or hashish?“, ( „No :)“ ). No nakonec ani nechtěl vidět obsah auta, vrátil nám pasy a jeli jsme dál ..
Nakonec jsme do kempu dorazili asi 5min. před zavíračkou, rychle vybrali místo, zapsali se, zaparkovali a „padli“ do postele.
