Vzbudili jsme se do prvního deštivého rána, což naše „rosnička“ Janička přesně předpověděla. Bez váhání jsme sbalili markýzu a nábytek, aby nám zbytečně nezmokl, Janička uklidila auto zevnitř a já zvenku, již jsme po našem dosavadním cestování celkem profi tým 🙂
Odhlásili jsme se na recepci, rozloučili s anglickými sousedy a vyrazili na další bod v itineráři – Národní park Krka. Cesta ubíhala pozvolna, čekali jsme akorát opět na Chorvatsko-Bosenských hranicích, jinak se za proměnlivého deště jelo celkem pohodově. Cílem našeho dnešního přesunu byl jeden ze dvou ACSI kempů blízko Krčských vodopádů. Oba kempy spolu těsně sousedí a jsou u hlavní silnice. Zastavili jsme na autobusové zastávce (vypadala, že naposledy sloužila svému účelu před 20 lety) a šli se porozhlédnout a zvolit vítěze tohoto malého výběrového řízení. Při vstupu do prvního kempu (Camping Krka) vyběhla lehce nervózní slečna co že chceme, vysvětlili jsme jí, že se chceme jen podívat, že máme venku auto – svolila, ale nezapomněla nám sdělit, že nesmíme použít jejich toalety – hmm, tak takhle se PR nedělá .. Kemp jsme obešli, zdál se nám dost obsazený a navíc nijak zvláštně členěný, prostě parkoviště obytných aut s pár borovičkami a divným „nadúrovňovým“ bazénem, do kterého by jsme stejně nevlezli. Šli jsme hned do druhého kempu vedle (Camping Marina) a opět se objevila obsluha, tentokrát mladý pán, po vysvětlení nám ukázal, kde se můžeme s autem vejít, byl celkově ochotný a kemp byl sice menší, ale pěkně členěný – výběr byl jasný. Našli jsme si místo až vzadu u branky na přilehlé pole, aby jsme mohli chodit s Natahu na procházky, naladili satelit a zbytek dne relaxovali. Dost nepříjemný byl v tomto místě silný vítr, který nám doslova vytrhával dveře z ruky a venku se vůbec nedalo pobývat bez mikiny, nebo rovnou bundy.
