Rubrika: Sölden 2018/19

Druhý den jsme pojali jako rekonvalescenci po cestě. Proto jsme se pořádně prospali, vyšli na krátkou procházku kolem vesnice a kempu, Janička nám uvařila zapečené těstoviny a zbytek dne jsme koukali na filmy, četli, spali a odpočívali.

Počasí venku kolem nuly, sněhová pokrývka souvislá. Pár obytek přijelo, pár odjelo, je zde poměrně čilý cestovní ruch.

[ratings]

Již podruhé jsme vyrazili Silvestr prožít na horách. Známe to asi všichni – předvánoční shon, který končí v podstatě až usednutím ke štědrovečerní večeři, potom návštěvy příbuzných a známých. A před námi je ještě jedna akce – Silvestr. Pro většinu důvod k pořádné alkoholické párty, pokud možno ve společnosti, s petardami, s hudbou apod.

Existuje však i alternativa – klidná, tichá a přátelská atmosféra vysoko v horách, v zasněženém údolí na úpatí strmých a ohomných skalních štítů – vesnička Huben, ležící kousek od střediska Sölden. Loni jsme zde narazili na rodinný kemp Ötztaler Naturcamping.

Letos jsme nechtěli nechat nic náhodě a proto jsme již 4.12. poslali žádost o rezervaci. K našemu překvapení byl již kemp na Silvestr zcela obsazený, našli pro nás nakonec 2 místa – protože jsme situaci v kempu již znali, vybrali jsme si to „lepší“ a museli jsme poslat předem zálohu 50E.

27.12. jsme brzy ráno vstali, dokončili nakládání nezbytností a s malým zpožděním (při výměně plynové bomby se vyvlékl zajišťovací popruh a bylo celkem dramatické jej navléknout zpět do konstrukce ve skříni) jsme vyrazili směr Plzeň – Mnichov – Innsbruk – Solden.

Cesta ubíhala příjemně, občas nějaké „zhuštění“ provozu, ale jinak jsme se celkem plynule přesunuli až k Insbruku. Jediné překvapení, které nám navigace přichystala byl výjezd z Mnichova – nejeli jsme klasicky po dálnici, ale po nějaké „vedlejší“ 4 proudové silnici až do Rakouska. Že jsme jeli jinudy jsme začali vnímal až když se silnice zúžila do dvou pruhů, začala stoupat a klikatit. Nakonec jsme dojeli do horského střediska Seefeld, mimochodem moc pěkné městečko, mezi svátky krásně vyzdobené, s velkou sněhovou plochou, kde se večer projížděli běžkaři a okolo osvětlené sjezdovky. Zastavili jsme na kraji města, protože cesta dále pokračovala úzkou silnicí s varováním na prudké klesání. Podívali jsme se na mapu a zvolili „hlavní“ cestu do údolí k Insbruku, i tak na ní byly velmi ostré serpentiny a 16% klesání. Jeli jsme pomalu a opatrně, dole nám ale stejně smrděly brzdové destičky. Pro další cestovatele určitě tuto cestu nedoporučuji – lepší je jet na jisto přes Rosenheim a pak dojet po A12.

Dojeli jsme po osmé večer do kempu, vše další již probíhalo bezvadně – po přihlášení na recepci se nás již ujali místní majitelé – potvrzení místa, připojení elektřiny a plynu. Rozbalení a nachystání auta na delší pobyt, sprcha a pro celkem slušnou únavu jsme téměř hned usnuli.

[ratings]