Naše zašívárna vzadu v kempu vzala během druhého dne za své, objevili se dva noví osadníci, kteří se utábořili hned vedle nás. Obzvlášť druhý postarší francouzský pár, který přijel s pěkným novým Dusterem a s karavanem, který si asi nadělili jako svatební dar (mohlo mu být tak 30 let). Pán byl evidentně nervózní a za volantem dost nejistý, takže tam popojížděl asi půl hodiny sem a tam – nechápal systém couvání s vlekem, až to nakonec vzdal, couvnul tak, že mu karavan odbočil o 90 stupňů a oj karavanu mu zajela přímo do zadního blatníku – díra jako hrom. No ale paní na tom místě prostě chtěla stát, takže i s dírou vyjel z naší sekce kempu, objel celý kemp a provedl druhý nájezd, tentokrát bez couvání a popředu, dojel, kam až mohl, pak zastavil, odpojil karavan a spolu se svojí ženou bednu dotlačili na místo, kde jej chtěli mít.
My jsme stejně chtěli toto pěkné místo již opustit,sbalili jsme , jeli udělat servis do servisní kóje kempu, odhlásili se na recepci a vyrazili směrem k Waikiki beach, podle orto mapy moc pěkné místo s kempem a krásnou pláží.
Kemp, kam jsme po velmi členité cestě dorazili, byl celý velmi podmáčený. Zřejmě jim tam před pár dny pořádně zapršelo, protože cesty byly rozbahněné, umývárkou se asi také prohnala nějaká voda, pracovali zde s těžkou technikou, naváželi nějaké kameny na brod na pláž, vymývali septiky a obytky, kterým se to podařilo, kvapně odjížděly z kempu pryč. Auto jsme nechali na parkovišti a šli se projít na pláž. Pláž Waikiki byla moc pěkná, hrubší písek, pozvolný vstup do moře, dál od břehu kotvila motorová jachta.
Dali jsme si kafe a džus na jednoduché, ale stylové plážové terásce. Chtěli jsme se připojit k netu a vybrat další místo, protože tento kemp jsme nechtěli riskovat. Bohužel, internet měli pouze pro kasu, dokonce neměli ani na vrácení za 50E, takže nám barman s omluvou peníze vrátil i když jsme mu vysvětlili, že žádné zítra, nebo příště asi nebude.
Janička našla jako další zajímavé místo na mapě kemp „o dvě zátoky výš“, podle navigace cca 15km, reálně ale skoro dvě hodiny strmého stoupání a klesání, s nejdelším rovným úsekem asi 50m. Do toho jsme zjistili, že jsme v původním kempu při vylévání odpadní nádrže nechali kličku na ventilu výpustě, která tam již samozřejmě nebyla. Protože to bylo do Ras l’Bol pouhých pár kilometrů, vrátili jsme se, cestou koukali na cestu, v kempu jsem to prošel až k servisní výlevce, ptal se paní na recepci, ale bohužel, klička je pryč.
Odpoledne jsme tedy dorazili na druhé místo našeho improvizovaného itineráře, malebného malého místa na jih od Ajaccia – Coti Chiavari. Byli jsme již celkem znaveni tou krkolomnou cestou, když jsme dojeli ke kempingu Le Valleé hned u hlavní pláže. Je to topologicky taková protáhlá nudle v údolí podél potoka, kterou probíhá jediná asfaltová cesta, ze které se odbočuje k jednotlivým stáním.
Našli jsme si pěkné místo zhruba uprostřed, rozbalili, dokonce i chytli satelit (Janička má radost) a vyrazili na kolech obhlédnout okolí. Jeli jsme severně asi 4km až k pumpě Total, cestou jsme koukali na pěknou pláž nalevo a zavřené obchody napravo. Korsičtí podnikatelé mají stejný systém otevírací doby jako jiné jižní národy: přes poledne až do cca 16.hodiny je zavřeno a kvečeru pak opět otevřou a zavírají až pozdě večer. Takže cestou zpět nás potěšilo otevřené Casino (místní řetězec samoobsluh) a vedle něj ještě krámek s ovocem a zeleninou a nakonec i pekárna s výbornými koláčky. S velkým nákupem jsme dojeli do kempu, povečeřeli a večer koukli na telku – v Čechách prý velké přívalové deště .. tak snad je doma vše v pořádku.
[ratings]