Měsíc: Prosinec 2018

Silvestrovský den nám nadělil slušnou várku nového sněhu. Dali jsme si snídani, hrablem jsem uklidil okolo auta a po procházce s Natahu jsme se sbalili a vyrazili na skibus. Jelo celkem málo lidí, dokonce jsme si všichni sedli. Skibusy zde mají sněhové řetězy a zrovna ten náš měl u kola, nad kterým jsme seděli asi nějaké „očko“ povolené, takže dělalo hrozný rámus, jak sebou klepalo o blatník. Ale dorazili jsme do Soldenu, koupili skipassy a vyjeli na Giggijoch (2284 mnm). Oproti předpovědi bylo počasí zamračené, mírně sněžilo a místy foukal nárazový vítr. Tento základní tábor je pro větší počet lyžařů zároveň cílovou stanicí, takže okolní sjezdovky byly obsypány lidmi, mezi nimi se prolétali hadi dětských skischule a dole slušné fronty na všechny lanovky. Rozhodli jsme se tedy pro další travers do jiného údolí. Dojeli jsme do Rettenbach Gletscher (2684 mnm) a nakonec vyjeli až na Schwarze Schneid (3340 mnm). Chtěli jsme původně projet ski-tunnelem na druhou stranu hory, kde jsou krásné široké sjezdovky, ale tunel byl (asi kvůli počasí) zavřený. Z kabiny jsme vystoupili rovnou do mraku, zaryl se do nás prudký vítr s ledovou tříští, viditelnost byla asi 10m a hlavně ambientní světlo dokonale stíralo členitost terénu – no prostě pro lyžaře ráj 😉

Ale Janička se nebojácně vrhla z příjezdové římsy do „černé“ 33 a tak jsem jel za ní a snažil se udržet s ní tempo. Výhoda byla v hlubokém neupraveném sněhu a malém počtu lidí – okolo nás bylo rozeseto po sjezdovce asi 10 dalších lyžařů, takže jsme se nemuseli bát karambolů. Nakonec jsme dojeli dolů v pohodě, Janička rozesmátá, že jí to vlastně moc bavilo 🙂

Dali jsme si vydatný oběd a pak pomalu sjížděli dolů do Soldenu.

Pak již opět skibus, velká procházka se psem – pro čtenáře a možné návštěvníky vřele doporučuji, protože kolem Hubenu je opravdu krásná příroda, spousta lesních cest a rozhlehlých plání v údolí, kde se pejsci vydovádí opravdu dosyta ..

Večer jsme si připravili trochu Gluhwein a čekali na Nový rok – všem Vám tímto přejeme hodně štěstí a zdraví a také spoustu skvělých zážitků a dobrodružných cest! 🙂

[ratings]

Počasí nám dnes nepřálo – zataženo, občas trochu zasněží, ale spíše jsme celý den v mraku – taková ta vlhká zima, která se dostane i pod bundu a rukavice, za chvíli je člověk promrzlý a touží po horké sauně. Podle předpovědi je to nahoře ještě horší (až -20C), takže dnes volíme lenošení v kempu a výlet do Söldenu jako takového – vlastně jsme ve městě nikdy pořádně nebyli.

Procházka to byla vydatná, městečko je plné hotelů, restaurací a butiků s oblečením – Janička si vybrala pěknou čepici, po zbytek dne měla dobrou náladu navzdory počasí – a návštěvníků, zde by člověk ani neřekl, že je v Rakousku – určitě nejvíc je zde Němců. pak dlouho nic a pak asi Holanďanů, a pak už od každého kousek (Češi, Rusové, Poláci, ..).

Odpoledne jsme šli ještě okolo kempu s Natahu, pak jsem v autě přidal topení a řekli jsme si, že dnes již nevylezeme, uvidíme, jak bude zítra, plán je opět lyžování.

[ratings]

Ráno, stejně jako pak celý den, byla obloha skoro bez mráčku, slunce tady v údolí sice moc nesvítí, ale přesto bylo pěkné počasí cítit ve vzduchu. Nachystali jsme se do lyžovacích úborů, šli na procházku s Natahu.

Vytáhl jsem z garáže naše zaprášené boty a lyže – naposledy byly na sněhu v březnu – přezuli jsme se (au, to je opět nezvyk), nasadili helmy a vyrazili na skibus. Bus byl narvaný k prasknutí, stáli jsme natisknutí na dveřích a museli na každé zastávce dávat pozor, aby jsme nebyli vytlačeni. Ale dojeli jsme do Soldenu, koupili denní skipasy (54Eur / osobu) a vystáli další menší frontu ke kabinkám lanovky. Celá námaha byla bohatě odměněna – nahoře 2670 m.n.m. (horní zastávka první lanovky) již svítilo krásně sluníčko, tak jsme neodolali a dali si na terásce kafíčko, apfelsaft a také nám Janička vzala Germknödel (viz. foto). Pak jsme vyjeli další, další a další lanovkou až do vzdálenějšího areálu za Gletscherem, kde již máme z loňska vyhlédnutou „nejlepší“ sjezdovku.

Lyžování skvělé – parádní sníh, sluníčko, celkem málo lidí a hlavně dobrá nálada celý den!

Odpoledne jsme se (opět přeplněným) skibusem dostali do Hubenu, zkratkou jsme se se již celkem utahaní doplazili do kempu. Večer sprcha, procházka se psem, pizza z recepce (ale nic moc) a brzy na kutě, nohy se začínaly probírat 🙂

[ratings]

Druhý den jsme pojali jako rekonvalescenci po cestě. Proto jsme se pořádně prospali, vyšli na krátkou procházku kolem vesnice a kempu, Janička nám uvařila zapečené těstoviny a zbytek dne jsme koukali na filmy, četli, spali a odpočívali.

Počasí venku kolem nuly, sněhová pokrývka souvislá. Pár obytek přijelo, pár odjelo, je zde poměrně čilý cestovní ruch.

[ratings]

Již podruhé jsme vyrazili Silvestr prožít na horách. Známe to asi všichni – předvánoční shon, který končí v podstatě až usednutím ke štědrovečerní večeři, potom návštěvy příbuzných a známých. A před námi je ještě jedna akce – Silvestr. Pro většinu důvod k pořádné alkoholické párty, pokud možno ve společnosti, s petardami, s hudbou apod.

Existuje však i alternativa – klidná, tichá a přátelská atmosféra vysoko v horách, v zasněženém údolí na úpatí strmých a ohomných skalních štítů – vesnička Huben, ležící kousek od střediska Sölden. Loni jsme zde narazili na rodinný kemp Ötztaler Naturcamping.

Letos jsme nechtěli nechat nic náhodě a proto jsme již 4.12. poslali žádost o rezervaci. K našemu překvapení byl již kemp na Silvestr zcela obsazený, našli pro nás nakonec 2 místa – protože jsme situaci v kempu již znali, vybrali jsme si to „lepší“ a museli jsme poslat předem zálohu 50E.

27.12. jsme brzy ráno vstali, dokončili nakládání nezbytností a s malým zpožděním (při výměně plynové bomby se vyvlékl zajišťovací popruh a bylo celkem dramatické jej navléknout zpět do konstrukce ve skříni) jsme vyrazili směr Plzeň – Mnichov – Innsbruk – Solden.

Cesta ubíhala příjemně, občas nějaké „zhuštění“ provozu, ale jinak jsme se celkem plynule přesunuli až k Insbruku. Jediné překvapení, které nám navigace přichystala byl výjezd z Mnichova – nejeli jsme klasicky po dálnici, ale po nějaké „vedlejší“ 4 proudové silnici až do Rakouska. Že jsme jeli jinudy jsme začali vnímal až když se silnice zúžila do dvou pruhů, začala stoupat a klikatit. Nakonec jsme dojeli do horského střediska Seefeld, mimochodem moc pěkné městečko, mezi svátky krásně vyzdobené, s velkou sněhovou plochou, kde se večer projížděli běžkaři a okolo osvětlené sjezdovky. Zastavili jsme na kraji města, protože cesta dále pokračovala úzkou silnicí s varováním na prudké klesání. Podívali jsme se na mapu a zvolili „hlavní“ cestu do údolí k Insbruku, i tak na ní byly velmi ostré serpentiny a 16% klesání. Jeli jsme pomalu a opatrně, dole nám ale stejně smrděly brzdové destičky. Pro další cestovatele určitě tuto cestu nedoporučuji – lepší je jet na jisto přes Rosenheim a pak dojet po A12.

Dojeli jsme po osmé večer do kempu, vše další již probíhalo bezvadně – po přihlášení na recepci se nás již ujali místní majitelé – potvrzení místa, připojení elektřiny a plynu. Rozbalení a nachystání auta na delší pobyt, sprcha a pro celkem slušnou únavu jsme téměř hned usnuli.

[ratings]