Rubrika: Cestopisy

Večer a ráno jsme ještě jednou kontrolovali počasí a mapu našeho plánu pro dnešek a rozhodli jsme se zůstat další den na místě. Počasí je divné, původní tlaková níže sice odešla, ale vytváří se tu různé další, takže musíme vybírat pečlivě a zatím to vychází, že jsme na místě s nejlepším počasím.
Plán vyjet do okolních kopců jsme zavrhli poté, co jsme na orto mapě viděli prudké stoupání a 180ti stupňové serpentiny uprostřed malých vesniček – víme, že by jsme to projeli, ale jelikož máme již několik zkušeností s uvíznutím v úzkých uličkách a víme, co to všechno obnáší, raději se těmto „zážitkům“ vyhýbáme.

Zvolili jsme náhradní řešení: Projedeme se na kole obhlédnout blízký pětihvězdičkový kemp Arinella Bianca a když se nám bude líbit, přesunout základnu (Jubíka) do tohoto vyhlášeného místa.

Odpoledne vezmeme Natahu na pláž, rozvalíme se na dece, přečteme nějaké knížky a budeme odpočívat.

Dnešek jsme odpočívali, vařili (Janička udělala výborné řízky), podnikli krátký výlet za želvičkami a také vyprali všechno špinavé prádlo.

Rozhodli jsme se, že zítra zvedneme kotvy a přesuneme se do dalšího kempu s tím, že přesun proložíme okružním výletem dle návrhu v Lonely Planet, v plánu je i nějaká zajímavá hydroelektrárna, kde by měla být možnost přespat ‚na divoko‘ – tak uvidíme, jak se to vyvrbí, aspoň by konečně i naše psisko mohlo mít jeden den klid od psích kolegů.

Ráno opět vstáváme (bez budíku) kolem sedmé, ranní rituál, kafíčko, balení a celkem rychle odjíždíme, při průjezdu branou míjíme Bastu, kterému asi jako jedinému budeme na tomto místě chybět.

Jedeme směr Aléria, při projíždění Ghisonaccií jsme zastavili dotankovat naftu (pumpa Esso, 1.48€) a narazili jsme na Čecha, který již zde žije 10 let a nynější počasí prý nepamatuje – jindy již v březnu ‚potili krev‘ dle jeho vlastních slov. Je pravda, že podle satelitních obrazů je vidět nějaká zvláštní rozsáhlá tlaková níže, která již asi 14 dní obléhá celou Korsiku, ale měla by během pár dalších dnů postoupit nad pevninu a cestovat přes Alpy do Evropy.

Stavíme ještě ve velkém marketu Hypermarket E.Leclerc a nakupujeme potraviny a další nezbytnosti – nabíjecí kabel na el. cigáro, obracečka na lívance, párátka apod.

10:06 přijíždíme do velkého a prázdného kempu U Casone. Po přihlášení v recepci vybíráme místo tak akorát, dál od jediné obytky (francouzi s nepříjemným psem) a relativně blízko od recepce a umývárky. Natahu má téměř okamžitě nového kamaráda, místní černý psík Maxi. Po vybalení jdeme na pláž, vzdálenou cca 700m od kempu soukromou cestičkou, vedoucí přes lávku přes sladkovodní kanál zarostlý rákosím, ve kterém plave, nebo se sluní několik malých želviček s barevnými krunýři.

Pláž je dlouhá, nejvíce nadšená je Natahu, která okamžitě testuje vodu, nutí nás házet jí naplavené klacky do příchozích vln a s chutí se za nimi vrhá, časem objevila i zákonitosti proudění vln, takže se nechává vyplavit i s klackem v hubě zpátky na břeh.

Voda je ještě dost studená na koupání, ale zato vidíme poprvé kvést ty malé dužnaté kaktusovité keříky, co rostou na okrajích většiny pláží, je to krásný barevný koberec.

Večer přijíždí ještě asi dva další návštěvníci (obytka a stan) a autobus mladých francouzů do chatek. Je tu klid, pomalý Internet a vstřícný dámský personál, avšak je vidět, že sezona se teprve blíží, chtělo by to partičku údržbářů a celé to pořádně dát do kupy – působí to tu na nás poměrně zanedbaně, ale díky poloze a rozloze rozhodně super kemp s velkým potenciálem.

Dle plánu z předešlého večera jsme se dopoledne sbalili a odhlásili z kempu. Tento domácí kemp můžeme jen doporučit, majitelé jsou velmi sympatičtí francouzi (neumí bohužel ale vůbec anglicky), kemp není nijak komerční „disco“ kemp, ale naopak příjemně klidný, vedle protéká nádherná horská říčka, výhled na Monte Cinto, vedle se pasou krávy …

Každopádně počasí nám zde nepřeje, přeháňky jsou neustálé, dle předpovědi bude v tomto místě pršet ještě minimálně další dva dny.

Vyrážíme tedy do východní části Korsiky, kousek od Aléria, Janička našla STPL L’Bananas v aplikaci Park4Night. Místo je to zajímavé. Na korsické poměry rozlehlá rovná plocha, zastřižený trávník, asfaltové cestičky a stání. S paní majitelkou jsme se dohodli na pěkných 15€ za noc. Natahu si hned u vjezdu našla nového psího kamaráda, většího křížence něčeho se stafordem, který se choval zdvořile, ale neodbytně – chodil všude s námi, spal u našeho auta a stále se věnoval Natahu. Protože se nepozván zúčastnil i naší odpolední procházky po okolí, začali jsme mu říkat Basta (jediné francouzské slovíčko, které jsme vylovili z paměti, kterým jsme ho chtěli odvolat domů za svým páníčkem, na které alespoň miňimálně reagoval – většinou zavrtěl ocasem a lehce změnil směr a rytmus chůze).

Zajímaví jsou zejména zdejší obyvatelé: každý tu má luxusní osobní vůz (Mercedes, Audi, Porsche), velký karavan, malé osobní auto, bílou dodávku a malý karavan – až později jsme zjistili, že malý karavan je vlastně pojízdná čistírna – je v něm vestavěná pračka a sušička. Obyvatelé vypadají, že to nejsou jen dočasní návštěvníci, spíše stálí osadníci tohoto místa.

Zítra plánujeme přejet blíže k moři, máme vyhlédnutý kemp U Casone.

Každopádně jsme udělali velký servis Jubíka (vyčištění WC, doplnění vody, vypuštění ‚grey water‘, tedy špinavé vody z odpadní nádrže).

Ráno po příjezdu jsme se rozhodli pro odpočinkový den.

K snídani jsme ochutnali místní masné pochoutky Panchettu a Coppu – vyuzené a vysušené vepřové na tenké plátky.

Podnikli jsme kratší procházku k soutoku dvou místních říček, vykoupali Natahu a zbytek dne jsme se motali kolem auta a v kempu.

Počasí bylo deštivé, podle předpovědí se ve středozemním moři usídlila tlaková níže a motala se kolem Korsiky.

Večer jsme se právě kvůli počasí vrhli k počítačům a promýšleli přesun na jiné místo s lepšími podmínkami. Rozhodli jsme se pro L’Banana’s – něco mezi kempem a STPL.