Budíček v 6:00, odjezd lodi v 8:30, máme co dělat, aby jsme se nachystali.
Po ranní hygieně jsem šel s Natahu na trávník – asi 200m daleko a za dvěma ploty, které jsou tam právě proto, aby již odbavení pasažéři nemohli do prostoru pro neodbavené, no jo, ale pes má své potřeby a v tom oploceném místě se opravdu dá akorát přespat – žádné WC, žádné sprchy, ale ani voda, elektřina, prostě jen beton a zařazovací pruhy pro auta.
Postupně jsme vše sbalili, už zase začínáme být cestovatelsky sehraní, Janička mi uvařila kávu, já mezitím zaroluji clony ze skel, pozavírám okna, zavřu TV, atd.
Ostatní z naší řady nocujících jsou na tom stejně, svým tempem se chystají na přejezd do připravené lodi Moby Vincent. Jen jedna dvoučlenná posádka menší obytné dodávky asi zaspala, v době, kdy jsme již byli zařazeni do fronty, vypadl z dodávky nahý rozespalý mladý muž a nepřítomně zíral, jak jej 4 řady aut, obytňáků, dodávek a kamionů pobaveně sledují, načež začal horečně chodit podél plotu a hledat WC, které tam není..
Cesta na lodi byla absolutně bez problémů, našli jsme si závětrnou lavici na horní palubě a užívali si cesty v mírném vánku a slunečném počasí.
Výjezd z lodi byl trochu hektický, jako vždy, ale díky pohotové Janičce, která mi rychle naladila navigaci, jsme hladce vyklouzli z Bastie směrem k našemu prvnímu bodu – kempingu ECannice. Cestou jsme se v Ponte Leccio stavili v MarketU pro nějaké potraviny a také jsme nalezli speciální pásku na PVC trubky.
Po check-in na recepci jsme obsadili naše místo z loňska – super flek vzadu v kempu, dál od silnice a blízko k říčce, ke které jsou zde vrátka a krátká oblázková pěšinka.
Natahu byla sice trochu rozpálená z auta a utahaná z dlouhé cesty na lodi, ale hned tam musela skočit. Vyběhla ven hned, voda je teď v květnu ještě ledová, ale osvěžilo jí to dokonale. Od té chvíle považuje kemp za své místo, všude lítá, chtěla by zas a znovu otevřít branku k vodě. Nakonec se u auta ukáže místní pes – Natahu má novou kamarádku – je to mladá fenka majitele, jak se potom ukazuje, když jí zkouší marně odvolat.
Přifouknul jsem měchy pod zadní nápravou a vlezl pod auto kouknout na ten odpad. Musel jsem demontovat rozmrazovací fólii na trubce, pak jsem zjistil, že je celá popraskaná po délce – vysušit, očistit a obalit lepicí páskou z marketu. Zatím se zdá, že to funguje, neprotéká ani kapka. Po příjezdu domů ale budu muset zajistit výměnu trubky a znovu instalovat topnou folii.
Počasí je odpoledne větrné a pod mrakem, v předpovědi jsou přeháňky na příští dva dny.
