Filíkův Blog

Ráno opět vstáváme (bez budíku) kolem sedmé, ranní rituál, kafíčko, balení a celkem rychle odjíždíme, při průjezdu branou míjíme Bastu, kterému asi jako jedinému budeme na tomto místě chybět.

Jedeme směr Aléria, při projíždění Ghisonaccií jsme zastavili dotankovat naftu (pumpa Esso, 1.48€) a narazili jsme na Čecha, který již zde žije 10 let a nynější počasí prý nepamatuje – jindy již v březnu ‚potili krev‘ dle jeho vlastních slov. Je pravda, že podle satelitních obrazů je vidět nějaká zvláštní rozsáhlá tlaková níže, která již asi 14 dní obléhá celou Korsiku, ale měla by během pár dalších dnů postoupit nad pevninu a cestovat přes Alpy do Evropy.

Stavíme ještě ve velkém marketu Hypermarket E.Leclerc a nakupujeme potraviny a další nezbytnosti – nabíjecí kabel na el. cigáro, obracečka na lívance, párátka apod.

10:06 přijíždíme do velkého a prázdného kempu U Casone. Po přihlášení v recepci vybíráme místo tak akorát, dál od jediné obytky (francouzi s nepříjemným psem) a relativně blízko od recepce a umývárky. Natahu má téměř okamžitě nového kamaráda, místní černý psík Maxi. Po vybalení jdeme na pláž, vzdálenou cca 700m od kempu soukromou cestičkou, vedoucí přes lávku přes sladkovodní kanál zarostlý rákosím, ve kterém plave, nebo se sluní několik malých želviček s barevnými krunýři.

Pláž je dlouhá, nejvíce nadšená je Natahu, která okamžitě testuje vodu, nutí nás házet jí naplavené klacky do příchozích vln a s chutí se za nimi vrhá, časem objevila i zákonitosti proudění vln, takže se nechává vyplavit i s klackem v hubě zpátky na břeh.

Voda je ještě dost studená na koupání, ale zato vidíme poprvé kvést ty malé dužnaté kaktusovité keříky, co rostou na okrajích většiny pláží, je to krásný barevný koberec.

Večer přijíždí ještě asi dva další návštěvníci (obytka a stan) a autobus mladých francouzů do chatek. Je tu klid, pomalý Internet a vstřícný dámský personál, avšak je vidět, že sezona se teprve blíží, chtělo by to partičku údržbářů a celé to pořádně dát do kupy – působí to tu na nás poměrně zanedbaně, ale díky poloze a rozloze rozhodně super kemp s velkým potenciálem.

Dle plánu z předešlého večera jsme se dopoledne sbalili a odhlásili z kempu. Tento domácí kemp můžeme jen doporučit, majitelé jsou velmi sympatičtí francouzi (neumí bohužel ale vůbec anglicky), kemp není nijak komerční „disco“ kemp, ale naopak příjemně klidný, vedle protéká nádherná horská říčka, výhled na Monte Cinto, vedle se pasou krávy …

Každopádně počasí nám zde nepřeje, přeháňky jsou neustálé, dle předpovědi bude v tomto místě pršet ještě minimálně další dva dny.

Vyrážíme tedy do východní části Korsiky, kousek od Aléria, Janička našla STPL L’Bananas v aplikaci Park4Night. Místo je to zajímavé. Na korsické poměry rozlehlá rovná plocha, zastřižený trávník, asfaltové cestičky a stání. S paní majitelkou jsme se dohodli na pěkných 15€ za noc. Natahu si hned u vjezdu našla nového psího kamaráda, většího křížence něčeho se stafordem, který se choval zdvořile, ale neodbytně – chodil všude s námi, spal u našeho auta a stále se věnoval Natahu. Protože se nepozván zúčastnil i naší odpolední procházky po okolí, začali jsme mu říkat Basta (jediné francouzské slovíčko, které jsme vylovili z paměti, kterým jsme ho chtěli odvolat domů za svým páníčkem, na které alespoň miňimálně reagoval – většinou zavrtěl ocasem a lehce změnil směr a rytmus chůze).

Zajímaví jsou zejména zdejší obyvatelé: každý tu má luxusní osobní vůz (Mercedes, Audi, Porsche), velký karavan, malé osobní auto, bílou dodávku a malý karavan – až později jsme zjistili, že malý karavan je vlastně pojízdná čistírna – je v něm vestavěná pračka a sušička. Obyvatelé vypadají, že to nejsou jen dočasní návštěvníci, spíše stálí osadníci tohoto místa.

Zítra plánujeme přejet blíže k moři, máme vyhlédnutý kemp U Casone.

Každopádně jsme udělali velký servis Jubíka (vyčištění WC, doplnění vody, vypuštění ‚grey water‘, tedy špinavé vody z odpadní nádrže).

Ráno po příjezdu jsme se rozhodli pro odpočinkový den.

K snídani jsme ochutnali místní masné pochoutky Panchettu a Coppu – vyuzené a vysušené vepřové na tenké plátky.

Podnikli jsme kratší procházku k soutoku dvou místních říček, vykoupali Natahu a zbytek dne jsme se motali kolem auta a v kempu.

Počasí bylo deštivé, podle předpovědí se ve středozemním moři usídlila tlaková níže a motala se kolem Korsiky.

Večer jsme se právě kvůli počasí vrhli k počítačům a promýšleli přesun na jiné místo s lepšími podmínkami. Rozhodli jsme se pro L’Banana’s – něco mezi kempem a STPL.

Budíček v 6:00, odjezd lodi v 8:30, máme co dělat, aby jsme se nachystali.

Po ranní hygieně jsem šel s Natahu na trávník – asi 200m daleko a za dvěma ploty, které jsou tam právě proto, aby již odbavení pasažéři nemohli do prostoru pro neodbavené, no jo, ale pes má své potřeby a v tom oploceném místě se opravdu dá akorát přespat – žádné WC, žádné sprchy, ale ani voda, elektřina, prostě jen beton a zařazovací pruhy pro auta.

Postupně jsme vše sbalili, už zase začínáme být cestovatelsky sehraní, Janička mi uvařila kávu, já mezitím zaroluji clony ze skel, pozavírám okna, zavřu TV, atd.

Ostatní z naší řady nocujících jsou na tom stejně, svým tempem se chystají na přejezd do připravené lodi Moby Vincent. Jen jedna dvoučlenná posádka menší obytné dodávky asi zaspala, v době, kdy jsme již byli zařazeni do fronty, vypadl z dodávky nahý rozespalý mladý muž a nepřítomně zíral, jak jej 4 řady aut, obytňáků, dodávek a kamionů pobaveně sledují, načež začal horečně chodit podél plotu a hledat WC, které tam není..

Cesta na lodi byla absolutně bez problémů, našli jsme si závětrnou lavici na horní palubě a užívali si cesty v mírném vánku a slunečném počasí.

Výjezd z lodi byl trochu hektický, jako vždy, ale díky pohotové Janičce, která mi rychle naladila navigaci, jsme hladce vyklouzli z Bastie směrem k našemu prvnímu bodu – kempingu ECannice. Cestou jsme se v Ponte Leccio stavili v MarketU pro nějaké potraviny a také jsme nalezli speciální pásku na PVC trubky.

Po check-in na recepci jsme obsadili naše místo z loňska – super flek vzadu v kempu, dál od silnice a blízko k říčce, ke které jsou zde vrátka a krátká oblázková pěšinka.

Natahu byla sice trochu rozpálená z auta a utahaná z dlouhé cesty na lodi, ale hned tam musela skočit. Vyběhla ven hned, voda je teď v květnu ještě ledová, ale osvěžilo jí to dokonale. Od té chvíle považuje kemp za své místo, všude lítá, chtěla by zas a znovu otevřít branku k vodě. Nakonec se u auta ukáže místní pes – Natahu má novou kamarádku – je to mladá fenka majitele, jak se potom ukazuje, když jí zkouší marně odvolat.

Přifouknul jsem měchy pod zadní nápravou a vlezl pod auto kouknout na ten odpad. Musel jsem demontovat rozmrazovací fólii na trubce, pak jsem zjistil, že je celá popraskaná po délce – vysušit, očistit a obalit lepicí páskou z marketu. Zatím se zdá, že to funguje, neprotéká ani kapka. Po příjezdu domů ale budu muset zajistit výměnu trubky a znovu instalovat topnou folii.

Počasí je odpoledne větrné a pod mrakem, v předpovědi jsou přeháňky na příští dva dny.

Večer jsme padli do postele již asi v 10h a krásně se prospali, únava z balení, příprav a první etapy byla veliká.

Ráno jsme vstali celkem brzy, z Gollingu jsme odjížděli těsně před osmou, při projíždění centra tohoto horského městečka jsme litovali, že jsme neměli čas trochu se zde porozhlédnout, protože z auta vypadalo historické jádro moc malebně. Tak snad příště …

Jeli jsme přes Villach po dálnici až do Livorna, cestou jsme tankovali (pozor, dálnice na severu Itálie prostě nemají po cestě žádné pumpy), navíc cena nafty aktuálně cca 1.5€/l. Dálniční poplatky nás vyšly na 38.5€.

Cesta celkem ubíhala, žádné zvláštní události nás nepotkaly. Do Livorna jsme dojeli v půl páté. Na parkovišti před přístavem, kde jsme předtím nocovali jsou nyní překreslené pruhy pouze pro malá auta a u vjezdu je dokonce cedulka Zákaz vjezdu pro karavany – no nic, přesunuli jsme se na STPL přímo v přístavu – pro držitele platného lodního lístku je možné přenocování. Vyvenčili jsme Natahu a šli se projít do přístavního městečka. Po návratu do auta jsem zjistil, že nám asi praskla trubka od odpadní nádrže, lehce to ukapává, budu se na to muset na Korsice v nějakém klidnějším kempu podívat.

Takže koukáme na telku a brzy opět do hajan, ráno brzy vstáváme, loď už na nás čeká.