Ráno jsme měli trochu akčnější. Nikam jsme nespěchali, takže jsme si lehce pospali asi do 8 hodin. Já ještě napůl spal, když mi Janička oznámila, že v celém autě neteče voda. Rozespale jsem vnímal, že čerpadlo v nádrži slyším, věděl jsem, že předchozí den jsem vodu doplňoval. Je velmi nepříjemné vstávat s pocitem, že něco zásadního nefunguje a musí se to co nejdříve řešit, bez vody bychom to v autě do konce dovolené nezvládli.
Vstal jsem, Janička chápala mé rozespalé rozladění a udělala mi probouzecí kafíčko. Zkontroloval jsem nádrž, ok, čerpadlo, ok, ale ani sprcha, umyvadlo, dřez a WC nevydalo ani kapku – možná jediná příčina – někde je přerušené hlavní vedení vody z nádrže. Podíval jsem se z druhé strany Jubíka – dvířka k WC kazetě – a tam jsem problém objevil: rozpojená hadička na první „křižovatce“, plastová rozdvojka k venkovní sprše. Naštěstí nic prasklého, jen prostě sjela z rozdvojky, kolem celkem mokro, voda se čerpala do prostoru WC kazety. Takže hadičku opět nasadit, zajistit stahovákem, vyzkoušet, okolí vysušit a opraveno! Další den může začít.
Dnešek je opět pod mrakem, začínáme mít podezření, že to je prostě vlastnost Le Sagone. Sbalili jsme se, odjeli udělat servis auta na servisní místo v kempu a přesně ve 12:05 vyjeli z kempu na parkoviště. Ale ouha, recepce je od 12 do 14h zavřena. Museli jsme tedy počkat s check-outem dvě hodiny. Ale nevadí, šli jsme dokoupit zásoby do supermarketu, dali jsme si svačinu, Janička se připojila na jejich hotspot (mají zde systém 10min. zdarma) a zavolala domů – prý stále veliká vedra, všichni čekají na déšť jako na smilování, je to zkrátka letos nějak opačně 😉
Na recepci jsem nás odhlásil, zaplatil a vyrazili jsme na sever, jeli jsme ke kempu Torracia, který podle průvodců vypadal zajímavě. Nakonec jsme kolem něj jen projeli, byl to bohužel opět takový kaskádový styl ve strmém kopci, navíc hned u hlavní silnice.
Zvolili jsme záložní bod – kemping d’Arone ve stejnojmenné zátoce. Cestou jsem si musel vyslechnout několik narážek na opakované zařazení tohoto bodu do našeho itineráře, ale po příjezdu jsme už byli všichni stejně nadšení a skvělou náladu podpořilo i počasí, které je zde, oproti předpovědím, krásné a slunečné.
Do zátoky d’Arone jezdíme vždy, když jsme na Korsice. Podle našeho žebříčku je toto místo v první desítce nejlepších míst, a to nejen na Korsice, ale řekněme v celé Evropě. Cesta sem je dost krkolomná (někteří diskutéři na Caravan 24 by se asi divili, co vše se dá s obytným autem projet), ale díky hradbě vysokých červených hor je zde trochu jiné počasí než na zbytku ostrova – teplo a bez mraků, úchvatná pláž s jemným pískem a klidnou, čistou vodou, potůček, který protéká kempem (středem údolí). Také je zde menší množství turistů. Nejsou zde žádné zvláštní atrakce pro děti, sportoviště ani bazény, ale naopak rozkvetlé louky, strmé červené hory, kozy a kamzíci, je to oslava přírody v původní formě, místo, kam se budeme vždycky rádi vracet.
[ratings]