Ranní ptáče dál doskáče .. zřejmě kvůli častým změnám počasí chodíme spát celkem brzy a vstáváme již několik dní po sobě ještě před sedmou.
Stejně tak i dnes, ráno sprcha v umývárkách (mají na velmi slušné úrovni), procházka s Natahu na pláž, čerstvá bageta k snídani a plánování další trasy. Původně jsem chtěl projet po obvodu celý Cap Corse, ale hlavně počasí nás od toho odradilo. V podstatě by to znamenalo jen sedět v autě a v dešti projíždět nekonečné serpentiny nahoru a dolů, bez kloudných výhledů a výšlapy na plánované vršky v dešti – prostě nebyla by to ta pravá zábava. Jako alternativu našla Janička podle recenzí i podle mapy zajímavý kemp La Pietra (ACSI) na východní straně Cap Corse, asi 15km nad Bastií, s blízkou pláží a bazénem, podle předpovědi sice také nic zvláštního, ale aspoň by zde nemělo foukat 🙂
Po poradě jsem připravil kola a vyrazili jsme do asi 3km vzdáleného centra St-Florent. Městečko je to opravdu malé, podle Lonely Planet má 1500 stálých obyvatel, a možná i díky pošmournému počasí a časné době byla atmosféra příjemně ospalá. Hlavní náměstíčko s kašnou uprostřed je lemováno kavárničkami a terasami, kde vysedávají místní u ranní kávy, otevírají se postupně výlohy krámků se stále stejnými cetkami, přijíždějí a odjíždějí dodávky se zbožím. Prošli jsme se směrem k pevnosti (rozbořená tvrz na kopci, postavená Janovany), stočili se k maríně a prošli po promenádě kolem kotvících jachet zpět na hlavní náměstí, líbily se nám uzounké uličky a mikro-dvorky mezi domy.
Janička koupila v jednom z obchůdků dárek pro neteř a vyrazili jsme do kopce zpět do kempu. Po příjezdu jsme zabalili Jubíka a odhlásili se. Majitelé jsou příjemná italská rodina, dcery jsou na recepci, otec na telefonu v kanceláři, mamka to celé z povzdálí šéfuje .. Při odhlášení jsem ještě požádal o vytištění palubního lístku na trajekt, který nám přišel e-mailem – bez problémů a s úsměvem mi papír slečna vytiskla – což je super, při předchozí cestě to byl trochu problém, museli jsme hledat po Íle Rousse ochotného prodavače ve městě, protože na recepci kempu, kde jsme tenkrát byli s tím měli problém.
Vyšplhali jsme po D81 do průsmyku Col de Teghime a přejeli na východní stranu ostrova. Pod námi se otevřela zátoka s Bastií – upřímně moc malebný pohled to nebyl – samé paneláky a moc aut i lidí. Projeli jsme centrem Bastie, opět hodně hustý provoz a vyjeli na sever na Cap Corse. Cesta je celkem pěkná, samá klikatice, ale vede podél moře, takže po rovince. Projeli jsme Erbalungu – starý přístav, který byl kdysi významější než Bastia i Ajaccio a za chvilku jsme dorazili do zátoky, kde je situován kemping La Pietra.
Ze začátku jsme byli trochu skeptičtí, v duchu jsme počítali další možnosti, ale tento kemp nás opravdu velmi překvapil. Vše v perfektním stavu, na rovné, odlehlé planině. Pěkný velký bazén, hodně místa, na výběr buď velká posekaná louka, nebo „kóje“ pro jedno auto, ohraničené vysokým živým plotem. Prošli jsme a vybrali kóji – důležitá je samozřejmě díra mezi stromy pro satelit – vybalili a zašli do místní restaurace – dali jsme si pizzu, nejlepší, kterou jsme tady zatím ochutnali, pak do nás ještě nacpali dezert a příjemná obsluha s Janičkou opět ladila překladatelský oříšek „No“ 🙂 . Internet mají poměrně rychlý a bez omezení, ale jen kolem recepce. Odpoledne jsme se šli s Natahu projít na pláž, celkem dlouhá, ale už jsme zde potkali i lepší. Pak jsme si šli ještě lehnout k bazénu, sluníčko vysvitlo, dokonce jsme si i zaplavali. Počasí se zatím umoudřilo, je to zde pěkné, tak uvidíme, jak dlouho zde pobudeme.
[ratings]