Deštivo je hned od rána, takže jsme se sbalili, elegantně se s Jubíkem vytočili (někdy jsou ty manévry ve ztížených podmínkách s takovým velkým autem celkem obtížné, zvlášť když se snažíte zaparkovat do roviny v prudším svahu, v nezpevněném terénu ..) a vyrazili směr Zadar. Nejprve jsme se museli vrátit přes celý Pelješac (cca 1h cesty), ale pořád to bylo výhodnější než přes 2 trajekty (Pelješac – Korčula, Korčula – pevnina), jak nám navrhovala navigace.
Cestou jsme opět zastavili na doplnění zásob vína k zobání, u pumpy si koupili Janu (chorvatská balená pitná voda) a krátce po nájezdu na dálnici jsme vjeli do opravdu silné průtrže – bylo to jako ve sprše, stěrače nestíhaly a vidět bylo jen na pár metrů. Ale asi po hodině jsme vyjeli z mraků a zbytek cesty již bylo krásně – teplo a jasno.
Na dálnici jsme ještě dočepovali naftu a odpoledne pohodlně projeli Biograd na Moru a kousek za Pakoštane, na kraji vesnice Drago, jsme dorazili do kempu Oaza Miru.
Kemp je to velký, dnes již kompletně orientovaný na obytná auta a karavany – je to takový kopec u pobřeží, rozdělený kamennými zídkami na terasy a kóje pro jednotlivá stání. Jelikož je již po sezóně, je zde málo návštěvníků, takže jsme si vybrali pěkné místo na druhé straně od recepce a umývárek, s celodenním sluníčkem (i když auto máme ve stínu borovice).
Zvláštností tohoto kempu jsou čipy – při zapsání dostanete náramek s čipem a tím si otevíráte vstup úplně všude – sprchy, záchody, vrátka v plotu na pláž …
Vybalili jsme, šli se ještě krátce projít (Natahu se musí každý den vykoupat v moři, takže i zde tam okamžitě skočila) a šli celkem brzy spát.
[ratings]