Dnes jsme si trochu pospali, z postele nás dostala až Natahu, krerá začala frkat, zívat a různě kňourat, aby jsme se jí zase začali pořádně věnovat.
Hned po ranním rituálu jsme se sbalili, nastavili na navigaci Kemp Oliva u městečka Utjeha a vyjeli z kempu. Na recepci mají v lednici vyrovnány lahve bez etiket, na dotaz nám majitel odpověděl, že jde o jejich domácí víno – vzali jsme tedy jednu lahvinku na ochutnání, ale zatím jsme neměli odvahu ji otevřít 🙂
Cesta uběhla jako voda, počasí bylo polojasné a teplé. Opět jsme přemýšleli při pohledu z auta, jak málo jim chybí k vytvoření pěkných letovisek, hotýlků a resortů – pěkné moře, příroda – ale ty stavby všechny nedokončené, silnice rozbité, všude odpadky, pár neosvětlených tunelů a zrezlé mosty, ale hlavně že každý Černohorec jezdí min. starší Audi …
Po dojezdu na místo jsme zjistili, že je zde více kempů přímo u pláže, dokonce na ulici postávají náhončí a ukazují vám, ať jedete zrovna k nim. My ovšem zůstali věrní našemu plánu, druhá v pořadí byla „naše“ Oliva, takže jsme se přivítali s panem domácím, mladou paní (role náhončí) i se starší paní domácí (ta mi hned podávala ruku a představila se jako „Bába Jága“).
Kemp je to opravdu malý a rodinný, spíše takový malý olivový sad, ale čistý, umývárky luxusní, internet zatím suverénně nejrychlejší ze všech kempů, kde jsme byli. Když jsme přijeli, byla tu jen ještě jedna obytná německá dodávka, kvečeru přijeli ještě poláci a dvě litevské obytky.
Šli jsme se projít na pláž – moře je dnes neklidné, ale mají zajímavou oblázkovou pláž, při odlivu celá pláž zaklape, jak se kamínky přeskupují. Vyšli jsme ještě kousek za město do další zátoky a objevili „soukromou“ plážičku, také oblázkovou, ale byli jsme tam úplně sami, Natahu se pořádně vyřádila, ani hlučný příboj jí nevadil – kde jsou ty časy, kdy jsme jí nemohli ani násilím dostat na 50m k vodě 🙂
Asi zde zůstaneme i zítra, musíme vyprat a hlavně tímto bodem končí naše cesta u pobřeží, další trasa povede do hor a národních parků.
[ratings]