Brzy ráno jsme vstali a po hygieně začali chystat odjezd. Check-out proběhl trochu chladně – majitel se asi špatně vyspal, byl oproti minulému dni lehce odměřený na všechny. Jedna noc se vším všudy za 18E.
Jako každé ráno, i toto, se zde po osmé hodině zjevila taková stará babička s velkým košem překrytým šátkem, obcházela jednotlivé stání aut – cosi k jídlu prodávala. Předešlé ráno jsme ji zdvořile odmítli, ale dnes nám to nedalo a Janička od babky to tajemství koupila – prodává koblihy (a na místě je upravuje dle přání zákazníka – buď s marmeládou, nebo s nutelou). Vtipné je, že chodí těsně před příjezdem pekaře, který přijíždí přesně v 8.30 …
Grey water (neboli špinavou vodu) jsme vylili do chemického záchodu, přesně dle instrukcí a opustili kemp.
Janička vymyslela v Kotoru výlet lodí, našla i místo na parkování na opuštěném parkovišti kousek od centra. Přijeli jsme na místo, ale uprostřed vjezdu na parkoviště je instalována vysoká železná tyč tak, aby tam větší auta nemohla vjet. Šel jsem se zeptat do nejbližšího obchůdku, zda je někde nějaký správce parkoviště, nebo klíč na tyč (ano, ta tyč je přidělána k zemi visacím zámkem), paní v pekárně mi řekla, že můžeme stát jak dlouho chceme, ale klíč ani nikoho od tyče už dlouho nikdo neviděl. Takže jsme skopili zrcátka, couvli a najeli tak, že jsme projeli s půlcentimetrovou mezerou na každé straně. Parkoviště bylo poloprázdné, ale neměli jsme z něj dobrý dojem – odpadky, vyhublé kočky a nějaký bezdomovec.
Šli jsme do města na obhlídku, našli místo, kde se daly koupit lístky na výlet lodí (30E za osobu) – ale na „Speed Boat“ – nakonec jsme se dohodli, že je koupíme.
Dostali jsme instrukce, kde hledat nástupiště, odjezd ve 12:00. Vrátili jsme se k autu, posvačili (mňam řízečky), připravili si vak (místo batůžku teď na výlety bereme vak) – vodu, něco na sebe pro případ větru a špatného počasí, připravili Natahu větrání, rozloučili se a vyrazili k lodi.
Nakonec šlo o flotilu 3 rychlých člunů, v každém se sešlo asi 6 turistů a přesně ve 12 jsme vyrazili. Kapitáni lodí byli mladí kluci, cestou se domlouvali vysílačkou mezi sebou, různě se štengrovali, předjižděli, blokovali a vůbec si dělali drobné vtipné naschválky. Nejprve jsme zastavili na umělém ostrově s kostelem – podle pověsti se nějakému rybáři na tom místě zjevila panna Marie, tak se ve vesnici dohodli a navozili do moře na to místo kamení až vytvořili ostrov a na něm pak ještě postavili kostel.
Pak jsme se jeli podívat na opuštěný dok pro válečné ponorky – díra ve skále tak akorát pro ponorku, poté jsme se přesunuli až na námořní hranici Černé Hory – ostrůvek Mamula – je na něm stará tvrz, bývalé vězení politických vězňů – na něm jsme ale přistát nemohli, protože je soukromý a střeží jej ochranka – prý jej zakoupil nějaký filantrop, kterému na ostrově (jako političtí vězni) zemřeli členové rodiny. Nakonec jsme jeli dál na otevřené moře a po chvíli dorazili ke zlatému (vlastně modrému) hřebu naší výpravy – Modrá jeskyně. Opravdu moc krásná barva vody – lom světla na vstupu do jeskyně, mořská voda a bílý vápenec dávají dohromady opravdu pohádkovou barvu.
Po návratu z výletu jsme se vrátili za naší čtyřnohou kámoškou a rozhodli se, že popojedeme kousek pod Budvu – veřejné parkoviště, podle Park4Night moc pěkné .. No dojeli jsme tam, porozhlédli se a opět vyrazili dále, nebylo to ono. Nakonec jsme podle dalších doporučení z netu dorazili do kempu Maslina – asi 12 km jižně od Budvy. Zatím se nám tu líbí i když Janička má pár výhrad, uvidíme zítra, jestli ještě zůstaneme, nebo se opět přesuneme.
[ratings]