Vyrazili jsme hned ráno z Bianky (opět překvapení na recepci, že odjíždíme tak brzy) a vyrazili směr Zonza. Po odbočení z hlavní silnice nás úzká cesta vedla do vnitrozemí, po chvíli se začala klikatit a stoupat k horám.
Počasí bylo perfektní, ani zima ani velké teplo, v autorádiu jsme „zapomněli“ jedno CD, které nám již asi třetí den hraje pořád dokola ty samé songy – ale nevadí nám, je to již taková známá kulisa, kolikrát se již každý těšíme na „svou“ písničku ..
Výše v horách, asi 20km od pobřeží, jsme již chvíli při průjezdech serpentinami koukali na nádhernou řeku Solenzaru v údolí pod námi, průzračná nazelenalá voda, velké oblé kameny, tůňky a peřeje, lemovaná borovicemi a eukalypty.
V jedné z dalších zátočin jsme narazili na kemping přímo u této říčky, zastavili jsme a šli omrknout dispozice. Jedním slovem – nádhera. Klidné místo, pár kroků od vody, na recepci příjemný starší pán (o něco starší než já), slovo dalo slovo a rozhodli jsme se přenocovat.
Největší radost měla samozřejmě Natahu, nemohli jsme ji udržet u auta, nejradši by asi v té studené vodě i přespala přes noc.
Janička nám uvařila výborné tagliatelle, trochu jsme se opalovali, koukli na DVD, dočetl jsem jednu rozečtenou Kingovku a pustil se do nového Dana Browna – Počátek, Janička překvapivě stále se zájmem studuje svůj cestovní „Forex“.
Večer jsem si dal místní polotmavé pivo Pietro, dobré 🙂
