Doma jsme celkem úspěšně „nastartovali“ nový rok – bylo to zařizování a zajišťování nejrůznějších věcí, mimo jiné i tvorba webových stránek pro naše nové klienty. Počasí se u nás ustálilo na celkem obstojném, ale věčně zamračeném zimním standardu.
Ve zprávách z posledních dnů se objevovaly informace o výjimečných nadílkách sněhu v Alpách – někde až 4 metry (!) a předpověď na týden T7 vypadala více než příznivě. Chtěli jsme také vyzkoušet středisko, kde jsme ještě nebyli, takže trocha pátrání na netu a rozhodnutí padlo: pojedeme do Arlbergu.
Navigace nám spočítala celkem překvapivě nejrychlejší trasu komplet přes Německo – vyjet nahoru k Drážďanům, napojit se na A9 a po ní přejet kolem Norimberku až k Lichtenštejnsku a pak po S16 na místo.
V pondělí jsme ještě balili a v úterý celkem brzy ráno vyrazili – podle rosniček poslední den ošklivo a skutečnost tomu odpovídala – většinou silný vítr, se sněhem, deštěm, nebo obojím ..
K večeru jsme dorazili do St. Christoph na bezplatné parkoviště nahoře v průsmyku (1800 m.n.m.) a po zaparkování šli rychle spát, únava byla znát. Místo je to pěkné, nad městem, na parkovišti žádná další obytka, zato několik aut doslova pohřbeno ve sněhu asi až do jara, okolo 4-metrové hromady sněhu – které si okamžitě oblíbila naše Natahu – skákala do hlubokého sněhu, rozhrabávala, vrtala hlavou a všemožně řádila 🙂
[ratings]