Rubrika: Cestopisy

Od rána to žhne, den bez mráčku. Během popíjení ranního kafíčka se kempem rozlehl zvuk motorové pily, za chvilku prošel kolem údržbář s velkou větví z borovice. Za chvíli další a pak kolem nás projel kamion s novým mobilhousem – větve museli uřezat u stromů po cestě, aby se vešel. Tak aspoň trochu „vzrůša“ tady v té Oáze klidu 😉

Po snídani jsme se šli projít s Natahu po okolí, rostou tu nové a nové resorty, v sezóně tu musí být asi dost přeplněno. Při zpáteční cestě jsme si na recepci půjčili hole a míčky na minigolf, Natahu nechali doma a šli si zahrát. Byla to prima zábava (jednu hru jsem totiž vyhrál).

Po obědě jsme šli opět na „naší“ malou pláž za kempem a celé odpoledne se slunili, dokonce jsme se i párkrát vykoupali – voda ještě není tak studená.

[ratings]

Sluníčko nás probudilo a provázelo celým dnem – na obloze jen pár mráčků, mírný vánek a krásné teplo, sláva!

Protože je po sezóně, market v kempu je zavřený, našla Janička na mapě nejbližší městské obchody a protože jsme potřebovali nakoupit nějakou balenou vodu, vyrazili jsme k nim na kolech – asi 2km. Jenže jinak to vypadá na mapě a jinak ve skutečnosti – museli jsme sjet z kopečka, na kterém je situován kemp až dolů k nábřeží a pak opět do protisvahu na druhý kopec, kde na samém vršku obchod byl (až druhý, první byl také zavřený).

Nakoupili jsme vody, pečivo a další potraviny, v jednom regálu jsem objevil „Ajvar“ – hned po příjezdu zpět jsme ochutnali a zejména Janičce moc zachutnal – asi si vezmeme ještě cestou nějaké větší balení domů 🙂

Šli jsme s Natahu na procházku kolem kempu – vede zde pěkná lesní cesta na pobřeží mezi borovicemi a objevili hned tři moc pěkné pláže – písčité, s průzračnou vodou a hlavně bez lidí – opravdu je to zde Oáza klidu.

Odpoledne jsme nechali Natahu v autě (pustili jsme jí klimatizaci na 22C s aktivním čištěním vzduchu, aby jí bylo příjemně) a šli se vyvalit na malou soukromou pláž kousek za vrátky od kempu. Byla to idylka, dokonce jsme si na chvilku zdřímli, přečetli něco z knížek, opalovali se a koukali na plachetnice, které závodili směrem ke Kornátům.

[ratings]

Deštivo je hned od rána, takže jsme se sbalili, elegantně se s Jubíkem vytočili (někdy jsou ty manévry ve ztížených podmínkách s takovým velkým autem celkem obtížné, zvlášť když se snažíte zaparkovat do roviny v prudším svahu, v nezpevněném terénu ..) a vyrazili směr Zadar. Nejprve jsme se museli vrátit přes celý Pelješac (cca 1h cesty), ale pořád to bylo výhodnější než přes 2 trajekty (Pelješac – Korčula, Korčula – pevnina), jak nám navrhovala navigace.

Cestou jsme opět zastavili na doplnění zásob vína k zobání, u pumpy si koupili Janu (chorvatská balená pitná voda) a krátce po nájezdu na dálnici jsme vjeli do opravdu silné průtrže – bylo to jako ve sprše, stěrače nestíhaly a vidět bylo jen na pár metrů. Ale asi po hodině jsme vyjeli z mraků a zbytek cesty již bylo krásně – teplo a jasno.

Na dálnici jsme ještě dočepovali naftu a odpoledne pohodlně projeli Biograd na Moru a kousek za Pakoštane, na kraji vesnice Drago, jsme dorazili do kempu Oaza Miru.

Kemp je to velký, dnes již kompletně orientovaný na obytná auta a karavany – je to takový kopec u pobřeží, rozdělený kamennými zídkami na terasy a kóje pro jednotlivá stání. Jelikož je již po sezóně, je zde málo návštěvníků, takže jsme si vybrali pěkné místo na druhé straně od recepce a umývárek, s celodenním sluníčkem (i když auto máme ve stínu borovice).

Zvláštností tohoto kempu jsou čipy – při zapsání dostanete náramek s čipem a tím si otevíráte vstup úplně všude – sprchy, záchody, vrátka v plotu na pláž …

Vybalili jsme, šli se ještě krátce projít (Natahu se musí každý den vykoupat v moři, takže i zde tam okamžitě skočila) a šli celkem brzy spát.

[ratings]

Počasí je takové „so so“, Janička sleduje předpověď, stejně, nebo hůře je na celém Jadranu.

Takže dnes opět procházky po okolí, odpočívání a pohodička.

Podle zpráv se v ČR řeší uprchlá mamba, smějeme se některým vtipným kolážím a fórkům, no a samozřejmě komunální a senátní volby, ty nás však již nechávají naprosto chladnými.

Zítra se přesuneme opět o kousek na sever, vybrali jsme kemp Oaza Mira, v záloze máme ještě další dva, tak uvidíme, kde nakonec skončíme.

[ratings]

Sesrvisní den – tak by se dal stručně popsat tento den. Hned ráno jsme šli vyprat poslední tašku prádla, jen jsme měli obavy, aby nám prádlo uschlo, počasí bylo nejisté, kolem ostrova se honily mraky a vypadalo to každou chvilku na déšť, nakonec ale vše uschlo krásně.

Prošli jsme se po okolí, opět se podivovali nad místním spáleništěm – na určitých místech úplně vypálené, hned vedle (3m) úplně netknuté – myslíme si, že vypalování „zařizují“ místní zemědělci, aby rozšířili plochu pro své vinice. Nepříjemný je ráno i během dne všudypřítomný zápach spáleniště. Některá místa jsou dokonce ještě aktivní, při průchodu okolo vás ovane žhavý vzduch.

Odpoledne jsme ještě čistili auto – hlavně zbytek chlupů po Natahu – a pak zajeli na kolech na krátký výlet, spojený s nákupem v blízkém marketu.

Hned po příjezdu zpět začalo vydatně pršet, takže jsme zbytek dne strávili v autě.

[ratings]