Černá Hora – den 4

Po sedmé jsme vstali uklidili auto a v klidném tempu se odhlásili a vyjeli ze Splitu po D1 směr Dubrovník. Musíme uznat, že chorvatské dálnice jsou opravdu na vrcholové úrovni!

Před Dubrovníkem jsme sjeli z dálnice, která pokračuje dál až na Sarajevo a po celkem pěkné pobřežní cestě pokračovali k hranicím.

Nejprve ovšem k hranicím s BiH (Bosna i Hercegovina). Během poslední války mezi těmito jižními národy si BiH uzmula krátký kousek pobřeží (cca 10km) a jelikož nejsou ani v EU ani v Schengenu, na každé straně čeká pasová kontrola a regulérní hranice.

Po další cestě již míjíme Dubrovník, z vrchu vypadá staré město opravdu úchvatně. Po chvilce zastavujeme na krátkou svačinku, aby se mi posádka nevzbouřila, nebo nechytala hysterii 😉 Po třetí hodině nás navigace upozorňuje na blížící se hranici s Crna Gora. Přichystali jsme si pasy, schovali psa – ne že by s námi nemohl legálně jet, ale nechtěli jsme nikomu dávat záminku pro podrobné prozkoumání auta a tím pádem velkému zdržení. Po příjezdu k „čáře“ jsme Chorvatskou část projeli skoro bez zastavení, ale u černohorců byla již solidní fronta. Během čekání a popojíždění jsem ještě prozíravě připravil zelenou kartu od Jubíka a asi po půl hodině jsme se dostali na řadu k přísnému celníkovi, který místo pozdravu vyštěkl „karta zeljonaja“. Poslouchal v té své budce nějakou tureckou dechovku, kontroloval kartu, pasy, nedůvěřivě si nás měřil, ale po chvíli pátrání nám doklady vrátil a otevřel bránu. Hurá, jsme v Černé Hoře!

Projeli jsme Herceg Novi, kde na nás mávalo osazenstvo české obytky, a asi po hodině cesty dorazili do autokempu Naluka. Malý rodinný kemp u silnice, v podstatě posekaná zahrada rozdělená na stání pro auta, ale přívětivý (až vřelý) personál včetně majitele, kteří vás nechají vybrat si místo, vysvětlí kde co je a hned vám dají lístek s hesly k wifi (rychlá a neomezená).

Po zaparkování a usídlení jsme se šli projít na blízkou pláž (přes ulici), Natahu vyzkoušela vodu (super, zítra tam také vlezeme). Kvečeru se dělá trochu chladno, Janička nám uvařila výborné rizoto a já jsem nám vyloupal granátové jablko – prý je zdravé 😉

Zítra zřejmě ještě den zůstaneme, líbí se nám tady a také si potřebujeme trochu odpočinout.

[ratings]

Černá Hora – den 3 – Camping Stobrec Split

Kemp Stobrec se nám moc líbil, všude uklizeno, umývárky luxusní, pěkná pláž …

Ráno při prvním otevření dveří od auta dostane člověk ránu od sluníčka, které zde hřeje celý den (28C).

Janička vstala tentokrát dřív než já a než jsem se v posteli otočil, byla zpět s čerstvým pečivem. Po snídani jsme šli s Natahu na „její“ pláž. Voda je v těch místech dost mělká, takže jsme jí házeli míček daleko od břehu a ona pro něj s radostí běhala až voda cákala … 🙂

Nechali jsme ji v autě schnout a šli na obhlídku kempu. Na terásce restaurace, patřící také ke kempu jsme si dali Cesara Salata a Chocolate cake, obojí výborné, Janička pak využila siesty k volání s Kačenkou (neteří).

Odpoledne jsme ještě podnikli krátký výlet na kolech po okolí a cestou zpět vzali balenou vodu – sice nás všichni ujišťují, že voda je zde pitná všude, ale už jsme zažili „zažívání této pitné vody“ …

Večer jsme si vše sbalili a šli brzy spát, další den nás čeká poslední „velký“ přesun do Černé Hory.

[ratings]

Černá Hora: Den 1 – 2

V 9h jsme naposledy zkontrolovali náš baráček, rozloučili se s Béďou, která dospávala v ložnici a nejevila o nás moc velký zájem, a vyrazili směr Chorvatsko a Černá Hora.

Cesta byla až na mírné zdržení v Praze a kodrcání po D1 celkem v pohodě. Jeli jsme přes Mikulov, Vídeň, Maribor a pak v Chorvatsku chvíli po dálnici a pak sjeli k Plitvickým jezerům.

Na místo jsme dojeli ve 22.h, doslova 5min. před uzavřením parkoviště, i noční hlídač se divil, vytáhl nám z parkovací brány poslední parkovací lístek a popřál dobrou noc.

Zaparkovali jsme na osvětleném místě, vedle nás stála ještě obytná dodávka, rychle jsme se umyli a šli spát, únava byla veliká.

Ještě večer jsem musel dobít kredit na naší Mundo SIM, internet nám již opět funguje. Jinak u recepce Plitvických jezer je celkem rychlé free připojení.

Ráno v 7.00 přesně nám někdo ťukal na dveře, než jsem se vymotal z peřin, sehnal klíče a otevřel mohly uběhnout min. 3 minuty, během kterých ten člověk pořád klepal a klepal … Vylezl jsem rozespalý ven jen proto, aby mi sdělil, že na tomto místě stát nemůžeme a musíme se přemístit na parkoviště pro auta. Odkryl jsem žaluzie a v pyžamu přejel s autem asi 100m do lesíka v kopci (parking pro osobáky). Během ranního oblékání jsme byli překvapeni, jak se začínají sjíždět další a další návštěvníci – Chorvaté, Maďaři, Francouzi, Holanďané .. všichni již od sedmi hodin ! V devět začali najíždět autobusy (plné Číňanů) a parkoviště bylo tak ze 3/4 plné. Když jsme vyrazili v „plné polní“ ke kasám, všimli jsme si speciální sekce pro obytná auta – protože bylo poloprázdné, na asfaltu a na sluníčku (potřebovali jsme dobít i baterky), ještě jsem se vrátil a přeparkoval.

Janička se podívala na její oblíbenou Ulici, já šel koupit lístky (150Kun/osobu) a zjistit co a jak. Po desáté jsme vyrazili na výlet, sešli k nástupišti místního vláčku (mašinka byl terénní Mercedes s připojenými 2 vagóny) a vyjeli jsme nahoru k Station 2, odkud jsme na doporučení sledovali okruh H.

Plitvická jezera jsou opravdu přírodní unikát, nádherná průzračná tyrkysová voda, ve které se prohánějí hejna malých rybek, potopené stromy, řasy, spousty vodopádů a to vše protkáno spletí dřevěných lávek a chodníků .. Po 2 hodinách kochání jsme dorazili k přístavu elektrických lodí, přepluli jezírko a vyšli opět u hlavního parkoviště.

Zaplatili jsme parkovné, sbalili auto a za pár minut už byli opět na cestě, směr Split.

Do ASCI kempu jsme dojeli s jednou zastávkou (nafta a pozdní oběd u pumpy za Sveti Rokem – tunel skrz Velebit) po sedmé hodině. Kamping Stobrec Split vypadá zajímavě – je celkem velký, plně obsazený (!). Je zde nový bazén, wellness, pěkné sprchy a dokonce pláž a sprchy vyhrazené pro psy.

[ratings]