Rubrika: Cestopisy

Oslavy Nového roku se nevyhnuly ani zapadlé vesničce v horách, takže od půlnoci do cca 1 a.m. to kolem nás bouchalo a třaskalo jako na Václaváku. Natahu to naštěstí snášela dobře, ale my jsme byli ráno trochu nevyspalí a unavení. Ale protože ráno bylo krásně slunečno a předpověď byla příznivá, sbalili jsme se a vyrazili na bus.

K našemu překvapení – mysleli jsme, že budeme ve skibusu skoro sami – jsme se do prvních dvou busů vůbec nedostali, až třetí nás odvezl do Soldenu. U kas byla velká fronta, na první lift fronta, na prvním stanovišti lidí neskutečně, na druhý lift fronta, na druhém stanovišti lidí snad ještě více.

Nakonec jsme projeli až do zadní části areálu za ski tunnel, i tam bylo lidí hodně, na jinak krásné a široké sjezdovce nahrnuté muldy, ale zalyžovali jsme si, horského sluníčka si také užili.

Při výstupu z jedné lanovky mi jeden „expert“ přišlápl lyži, nedalo se nic dělat, když mi vypla jedna lyže, jak jsem se snažil odplužit, nějak jsem se rychle zase poskládal a odjel ke sjezdovce, ale asi jsem si natáhl vazy v koleni. Ach jo, takže to máme i se zraněním (Janička má zase trochu naražený bok z jejích ranních „rozcvičkových“ rozjezdů) 🙂

Večer procházka a trochu úřadování na notebooku, přece jen je prvního, že ano.

[ratings]

Silvestrovský den nám nadělil slušnou várku nového sněhu. Dali jsme si snídani, hrablem jsem uklidil okolo auta a po procházce s Natahu jsme se sbalili a vyrazili na skibus. Jelo celkem málo lidí, dokonce jsme si všichni sedli. Skibusy zde mají sněhové řetězy a zrovna ten náš měl u kola, nad kterým jsme seděli asi nějaké „očko“ povolené, takže dělalo hrozný rámus, jak sebou klepalo o blatník. Ale dorazili jsme do Soldenu, koupili skipassy a vyjeli na Giggijoch (2284 mnm). Oproti předpovědi bylo počasí zamračené, mírně sněžilo a místy foukal nárazový vítr. Tento základní tábor je pro větší počet lyžařů zároveň cílovou stanicí, takže okolní sjezdovky byly obsypány lidmi, mezi nimi se prolétali hadi dětských skischule a dole slušné fronty na všechny lanovky. Rozhodli jsme se tedy pro další travers do jiného údolí. Dojeli jsme do Rettenbach Gletscher (2684 mnm) a nakonec vyjeli až na Schwarze Schneid (3340 mnm). Chtěli jsme původně projet ski-tunnelem na druhou stranu hory, kde jsou krásné široké sjezdovky, ale tunel byl (asi kvůli počasí) zavřený. Z kabiny jsme vystoupili rovnou do mraku, zaryl se do nás prudký vítr s ledovou tříští, viditelnost byla asi 10m a hlavně ambientní světlo dokonale stíralo členitost terénu – no prostě pro lyžaře ráj 😉

Ale Janička se nebojácně vrhla z příjezdové římsy do „černé“ 33 a tak jsem jel za ní a snažil se udržet s ní tempo. Výhoda byla v hlubokém neupraveném sněhu a malém počtu lidí – okolo nás bylo rozeseto po sjezdovce asi 10 dalších lyžařů, takže jsme se nemuseli bát karambolů. Nakonec jsme dojeli dolů v pohodě, Janička rozesmátá, že jí to vlastně moc bavilo 🙂

Dali jsme si vydatný oběd a pak pomalu sjížděli dolů do Soldenu.

Pak již opět skibus, velká procházka se psem – pro čtenáře a možné návštěvníky vřele doporučuji, protože kolem Hubenu je opravdu krásná příroda, spousta lesních cest a rozhlehlých plání v údolí, kde se pejsci vydovádí opravdu dosyta ..

Večer jsme si připravili trochu Gluhwein a čekali na Nový rok – všem Vám tímto přejeme hodně štěstí a zdraví a také spoustu skvělých zážitků a dobrodružných cest! 🙂

[ratings]

Počasí nám dnes nepřálo – zataženo, občas trochu zasněží, ale spíše jsme celý den v mraku – taková ta vlhká zima, která se dostane i pod bundu a rukavice, za chvíli je člověk promrzlý a touží po horké sauně. Podle předpovědi je to nahoře ještě horší (až -20C), takže dnes volíme lenošení v kempu a výlet do Söldenu jako takového – vlastně jsme ve městě nikdy pořádně nebyli.

Procházka to byla vydatná, městečko je plné hotelů, restaurací a butiků s oblečením – Janička si vybrala pěknou čepici, po zbytek dne měla dobrou náladu navzdory počasí – a návštěvníků, zde by člověk ani neřekl, že je v Rakousku – určitě nejvíc je zde Němců. pak dlouho nic a pak asi Holanďanů, a pak už od každého kousek (Češi, Rusové, Poláci, ..).

Odpoledne jsme šli ještě okolo kempu s Natahu, pak jsem v autě přidal topení a řekli jsme si, že dnes již nevylezeme, uvidíme, jak bude zítra, plán je opět lyžování.

[ratings]

Ráno, stejně jako pak celý den, byla obloha skoro bez mráčku, slunce tady v údolí sice moc nesvítí, ale přesto bylo pěkné počasí cítit ve vzduchu. Nachystali jsme se do lyžovacích úborů, šli na procházku s Natahu.

Vytáhl jsem z garáže naše zaprášené boty a lyže – naposledy byly na sněhu v březnu – přezuli jsme se (au, to je opět nezvyk), nasadili helmy a vyrazili na skibus. Bus byl narvaný k prasknutí, stáli jsme natisknutí na dveřích a museli na každé zastávce dávat pozor, aby jsme nebyli vytlačeni. Ale dojeli jsme do Soldenu, koupili denní skipasy (54Eur / osobu) a vystáli další menší frontu ke kabinkám lanovky. Celá námaha byla bohatě odměněna – nahoře 2670 m.n.m. (horní zastávka první lanovky) již svítilo krásně sluníčko, tak jsme neodolali a dali si na terásce kafíčko, apfelsaft a také nám Janička vzala Germknödel (viz. foto). Pak jsme vyjeli další, další a další lanovkou až do vzdálenějšího areálu za Gletscherem, kde již máme z loňska vyhlédnutou „nejlepší“ sjezdovku.

Lyžování skvělé – parádní sníh, sluníčko, celkem málo lidí a hlavně dobrá nálada celý den!

Odpoledne jsme se (opět přeplněným) skibusem dostali do Hubenu, zkratkou jsme se se již celkem utahaní doplazili do kempu. Večer sprcha, procházka se psem, pizza z recepce (ale nic moc) a brzy na kutě, nohy se začínaly probírat 🙂

[ratings]

Druhý den jsme pojali jako rekonvalescenci po cestě. Proto jsme se pořádně prospali, vyšli na krátkou procházku kolem vesnice a kempu, Janička nám uvařila zapečené těstoviny a zbytek dne jsme koukali na filmy, četli, spali a odpočívali.

Počasí venku kolem nuly, sněhová pokrývka souvislá. Pár obytek přijelo, pár odjelo, je zde poměrně čilý cestovní ruch.

[ratings]