Filíkův Blog

Tak a je tu poslední den na ostrově.

Vstali jsme brzy, prošli se s Natahu a zašli na snídani na terásku s restaurací. Postupně jsme začali balit, vše uklidit, srovnat, vyčistit, zajistit. Kolem desáté hotovo, naposledy jsme se prošli po tomto krásném, klidném kempu, odjeli ještě udělat servis a odhlásili se na recepci.

Vyrazili jsme směr Bastia, cestou se zastavili v pekárně a vzali na cestu obložené bagety a brijošky k snídani. Cesta do Bastie byla celkem zdlouhavá, byl silný provoz a průjezdy pobřežními vesničkami byly krkolomné. V Bastii jsme bez problémů vjeli na přístavní parkoviště, zaparkovali do odstavného pruhu stejně jako jiné čekající obytky a vyrazili na procházení se po městě. Na náměstí byly postavené velké stany – pořádali zde nějaký šachový turnaj, prošli jsme až ke starému přístavu a sledovali hemžení v úzkých uličkách a malých náměstích. Janička šla ještě do Casina (obchodu) dokoupit pár dárků domů a pití na cestu.

Kolem druhé hodiny odpoledne se otevřela brána k našemu trajektu a vozy začaly najíždět. Odbaveni jsme byli rychle, slečna od celní správy nám nakoukla do auta a zařadili jsme se do jednoho ze čtyř nájezdových pruhů. Vedle nás stál český autobus, takže jsme po měsíci slyšeli češtinu od procházejících turistů.

Na trajekt jsme čekali asi dvě hodiny, přijel se zpožděním, ale dohnal to velmi rychlým naloděním a odjezdem. Na palubě byly všechny lavice a dobrá místa okamžitě rozebrána rychlejšími spolucestujícími, takže jsem ještě rychle seběhl dolů k autu a vynesl nahoru naše pohodlná kempingová křesílka. Janička objevila moc pěkné zákoutí pod záchranným člunem, ze kterého jsme si udělali naše čtyřhodinové útočiště. Cesta byla naprosto bezproblémová, krásné počasí a klidné moře, měli jsme dokonce speciální cestovní mističku na vodu pro Natahu, takže cestu snášela statečně – ležela, dostávala pochoutky, pila a zase ležela 🙂

Po osmé hodině jsme přistáli v Livornu a celkem v pohodě jsme vyjeli z lodi a vyrazili s jednou zastávkou u pumpy a vyvenčením naší čtyřnohé cestovatelky směrem k domovu. Jeli jsme po prázdné večerní a noční dálnici, hrála nám směska songů z USB a cesta ubíhala plynule a v pohodě. Kolem jedné hodiny ranní jsme byli nad Padovou, zajeli jsme na oplocené dálniční odpočívadlo, zaparkovali mezi kamiony a šli dospat zbytek noci.

[ratings]

Dnes jsme měli navzdory předpovědi pěkně – nepršelo a bylo teplo. Dopoledne jsme vyrazili na výlet s Natahu, na okolní vršek se skvělými výhledy na zátoku. Objevili jsme zarostlé cesty okolo kempu a šli na pizzu.

Odpoledne jsme se vyvalili u bazénu a užívali si slunění a pohodičku.

[ratings]

Předpověď řídí tento den: ráno až do cca 13. hodiny bude hezky, čili vyvenčit pejska a vyrazit na výlet. Včera Janička našla 5km do vnitrozemí starou lesní stezku, horský potok s tůněmi a splávky a hlavně pěkný kamenný most. Výzva byla cesta tam – vede totiž celkem strmě do kopce. V kempu je však půjčovna elektrokol – zapůjčili jsme si je za 15E a vyrazili. Nikdo z nás na takovém stroji předtím nejel a měli jsme trochu jinou představu o funkci: doufali jsme, že na nějaký mód bude kolo makat za nás a že se pěkně povezeme. Realita je taková, že elektrokolo váží o dost více, než např. naše normální kola (motor a baterka, robustnější konstrukce), je zpřevodované dost „nalehko“, a hlavně „nešlape“ za nás, pouze nám v určitém poměru „pomáhá“ zabírat. Nejcitelnější je to při rozjezdu, kdy na první šlápnutí motor zabere, ale pak už musíme šlapat sami – subjektivně si myslím, že jsme si mákli více, než kdyby jsme jeli na svých normálních kolečkách.

Ale výlet to byl super, starý kamenný most jsme našli – zarostlý a osamělý uprostřed lesa, klenoucí se nad průzračným potůčkem.

Cestou zpět jsme ještě jeli do 4km vzdálené vesničky navštívit místní vyhlášenou pekárnu – výborné koláčky, sympatická obsluha a vtipní usedlíci, kteří si sem na terásku chodí popovídat.

Odpoledne jsme vrátili kola a začalo pršet. Uvidíme, co na nás počasí přichystá zítra, podle předpovědi nic moc.

[ratings]

Opět zataženo, ale přesto jsme vyrazili na procházku po blízkém okolí. Na kemp navazuje soukromý oplocený resort s pěknými zděnými bungalovy a velkým bazénem. Za resortem se vine do kopce polní cesta, u které jsou velké vinice. Na druhé straně údolí nás hlídá další Janovská věž a celé údolí je ohraničeno pásem vysokých hor, na jejichž vršcích jsou ještě stále zbytky sněhu.

Během dne se počasí ještě dále horšilo, takže jsme uklidili křesílka do garáže a sebe do Jubíka a strávili zbytek dne povalováním, čtením, surfováním po netu a koukáním na TV. Janička nám opět udělala výborný oběd, který byl vykoupený odpoledním šlofíkem.

[ratings]

Ranní ptáče dál doskáče .. zřejmě kvůli častým změnám počasí chodíme spát celkem brzy a vstáváme již několik dní po sobě ještě před sedmou.

Stejně tak i dnes, ráno sprcha v umývárkách (mají na velmi slušné úrovni), procházka s Natahu na pláž, čerstvá bageta k snídani a plánování další trasy. Původně jsem chtěl projet po obvodu celý Cap Corse, ale hlavně počasí nás od toho odradilo. V podstatě by to znamenalo jen sedět v autě a v dešti projíždět nekonečné serpentiny nahoru a dolů, bez kloudných výhledů a výšlapy na plánované vršky v dešti – prostě nebyla by to ta pravá zábava. Jako alternativu našla Janička podle recenzí i podle mapy zajímavý kemp La Pietra (ACSI) na východní straně Cap Corse, asi 15km nad Bastií, s blízkou pláží a bazénem, podle předpovědi sice také nic zvláštního, ale aspoň by zde nemělo foukat 🙂

Po poradě jsem připravil kola a vyrazili jsme do asi 3km vzdáleného centra St-Florent. Městečko je to opravdu malé, podle Lonely Planet má 1500 stálých obyvatel, a možná i díky pošmournému počasí a časné době byla atmosféra příjemně ospalá. Hlavní náměstíčko s kašnou uprostřed je lemováno kavárničkami a terasami, kde vysedávají místní u ranní kávy, otevírají se postupně výlohy krámků se stále stejnými cetkami, přijíždějí a odjíždějí dodávky se zbožím. Prošli jsme se směrem k pevnosti (rozbořená tvrz na kopci, postavená Janovany), stočili se k maríně a prošli po promenádě kolem kotvících jachet zpět na hlavní náměstí, líbily se nám uzounké uličky a mikro-dvorky mezi domy.

Janička koupila v jednom z obchůdků dárek pro neteř a vyrazili jsme do kopce zpět do kempu. Po příjezdu jsme zabalili Jubíka a odhlásili se. Majitelé jsou příjemná italská rodina, dcery jsou na recepci, otec na telefonu v kanceláři, mamka to celé z povzdálí šéfuje .. Při odhlášení jsem ještě požádal o vytištění palubního lístku na trajekt, který nám přišel e-mailem – bez problémů a s úsměvem mi papír slečna vytiskla – což je super, při předchozí cestě to byl trochu problém, museli jsme hledat po Íle Rousse ochotného prodavače ve městě, protože na recepci kempu, kde jsme tenkrát byli s tím měli problém.

Vyšplhali jsme po D81 do průsmyku Col de Teghime a přejeli na východní stranu ostrova. Pod námi se otevřela zátoka s Bastií – upřímně moc malebný pohled to nebyl – samé paneláky a moc aut i lidí. Projeli jsme centrem Bastie, opět hodně hustý provoz a vyjeli na sever na Cap Corse. Cesta je celkem pěkná, samá klikatice, ale vede podél moře, takže po rovince. Projeli jsme Erbalungu – starý přístav, který byl kdysi významější než Bastia i Ajaccio a za chvilku jsme dorazili do zátoky, kde je situován kemping La Pietra.

Ze začátku jsme byli trochu skeptičtí, v duchu jsme počítali další možnosti, ale tento kemp nás opravdu velmi překvapil. Vše v perfektním stavu, na rovné, odlehlé planině. Pěkný velký bazén, hodně místa, na výběr buď velká posekaná louka, nebo „kóje“ pro jedno auto, ohraničené vysokým živým plotem. Prošli jsme a vybrali kóji – důležitá je samozřejmě díra mezi stromy pro satelit – vybalili a zašli do místní restaurace – dali jsme si pizzu, nejlepší, kterou jsme tady zatím ochutnali, pak do nás ještě nacpali dezert a příjemná obsluha s Janičkou opět ladila překladatelský oříšek „No“ 🙂 . Internet mají poměrně rychlý a bez omezení, ale jen kolem recepce. Odpoledne jsme se šli s Natahu projít na pláž, celkem dlouhá, ale už jsme zde potkali i lepší. Pak jsme si šli ještě lehnout k bazénu, sluníčko vysvitlo, dokonce jsme si i zaplavali. Počasí se zatím umoudřilo, je to zde pěkné, tak uvidíme, jak dlouho zde pobudeme.

[ratings]