Filíkův Blog

Vyrážíme domů. Po ranní kontrole počasí, kdy je venku zima (-4C) a podle předpovědi nahoře (ve 3 tisících) -20C, zataženo, jsme se rozhodli, že pojedeme domů.

Sbalili jsme se, odcheckovali se, uklidili auto zevnitř i zvenčí a nastartovali.

Ještě musím poznamenat ke kempu a sousedům: Je to tady opravdu perfektní, majitelé – rodina Kuprianů – jsou vesměs hodně sympatičtí lidé, ochotní a rádi se vším pomohou. Letos přibyla zajímavá nová služba – možnost objednat si na následující ráno pečivo přes Internet, jinak net jim zde maká rychle a samozřejmě zcela zdarma (pro příklad jeden večer jsem se díval na film na Netflixu a naprosto bez problémů, nebo jsem přes VPN pracoval na domácím serveru a také – rychlost úžasná). Ceny jsou normální, ale služby nadstandardní. Co se týče našich dočasných sousedů – seznámili jsme se s posádkou vedlešího obytňáku – německá značka, německý pán s českou paní. Paní moc milá, pořád dělala něco kolem auta, půjčoval jsem jí hrablo a celkem jsme si popovídali. Její muž je takový malý rezavý nervóza, pořád na ní něco řval i na Silvestra, jinak jen seděl v autě, popíjel a kouřil (v autě). Další sousedka (Němka) se přišla zeptat, jak má připojit k autu vodu – poradil jsem jí a pak nám vysvětlila, že o autě nic neví, že vše dělá manžel, kterého však den předtím srazil lyžař na sjezdovce a tak nyní leží v blízké nemocnici s poraněním páteře – chudák paní má ještě pejska a dceru a je na vše sama, ani neví, jak dlouho v kempu nyní ještě bude, nemá ani řidičák, takže se vůbec neví, jak to celé zorganizují.

Jedna zajímavost ve vesničce Huben je novoroční průvod muzikantů – chodí celá kapela (dechové nástroje) od domu k domu a u každého zahrají parádní kousek – prý je to popřání štěstí a radosti do Nového roku – pěkná tradice. Poslední zastávka je právě v „našem“ kempu – zahrají a jdou na drink do restaurace – vetšina si pak přijde pro svá fidlátka druhý den 😉

Za mírného sněžení jsme vyrazili k domovu – cesta byla zasněžená, muselo se jet dost opatrně, ještě že jsme letos přezuli Jubíka na zimní gumy (na leťácích by se to opravdu nedalo). U první pumpy jsem koupil rakouskou dálniční známku a Janička koukla na počasí, abychom se rozhodli, zda pojedeme přes Mnichov, nebo přes Linec/Č.Budějovice – zvítězila varianta Mnichov. Postupně jsme přejeli až ke Kufsteinu, ale cesta byla kvůli sněhu dost pomalá – tvořily se menší a větší Stau. Nakonec když jsme najížděli na dálnici Salzburg-Mnichov a viděli, jaká obrovská zácpa je ve směru na Mnichov, rozhodli jsme se (správně) pro variantu Linz. To ani nebyla Stau v pravém slova smyslu – byla to prostě celá dálnice od Salzburgu až k Mnichovu ucpaná auty – myslím, že Ti u Salzburgu buď již sjeli a našli alternativu přes místní silnice (což tedy také není žádná pohoda), nebo teprve nyní (druhý den ráno) dojíždějí tam, kam chtějí …

My jsme relativně v pohodě dojeli na hranice, dočepovali u Ono (29.50 Kč/l), nakoupili drobnosti v bezcelním obchodě a po českých silnicích se pomalu, ale jistě dostali do 21.h až domů. Doma nás přivítal vyhřátý baráček a naše akustická Béďa – mňoukala samou radostí snad do půlnoci, lítala po baráku, hrála si, mazlila se, nechala si dvakrát přidat do misky a byla zkrátka ráda, že nás má zase doma 🙂

Janička šla po sprše hned spát, já ještě chvíli seděl u kompu a celkově můžeme prohlásit naší novoroční expedici za úspěšnou (i když jsme spotřebovali skoro celý Voltaren). Děkuji skvělé posádce a těším se na další výjezdy! 🙂

[ratings]

Oslavy Nového roku se nevyhnuly ani zapadlé vesničce v horách, takže od půlnoci do cca 1 a.m. to kolem nás bouchalo a třaskalo jako na Václaváku. Natahu to naštěstí snášela dobře, ale my jsme byli ráno trochu nevyspalí a unavení. Ale protože ráno bylo krásně slunečno a předpověď byla příznivá, sbalili jsme se a vyrazili na bus.

K našemu překvapení – mysleli jsme, že budeme ve skibusu skoro sami – jsme se do prvních dvou busů vůbec nedostali, až třetí nás odvezl do Soldenu. U kas byla velká fronta, na první lift fronta, na prvním stanovišti lidí neskutečně, na druhý lift fronta, na druhém stanovišti lidí snad ještě více.

Nakonec jsme projeli až do zadní části areálu za ski tunnel, i tam bylo lidí hodně, na jinak krásné a široké sjezdovce nahrnuté muldy, ale zalyžovali jsme si, horského sluníčka si také užili.

Při výstupu z jedné lanovky mi jeden „expert“ přišlápl lyži, nedalo se nic dělat, když mi vypla jedna lyže, jak jsem se snažil odplužit, nějak jsem se rychle zase poskládal a odjel ke sjezdovce, ale asi jsem si natáhl vazy v koleni. Ach jo, takže to máme i se zraněním (Janička má zase trochu naražený bok z jejích ranních „rozcvičkových“ rozjezdů) 🙂

Večer procházka a trochu úřadování na notebooku, přece jen je prvního, že ano.

[ratings]

Silvestrovský den nám nadělil slušnou várku nového sněhu. Dali jsme si snídani, hrablem jsem uklidil okolo auta a po procházce s Natahu jsme se sbalili a vyrazili na skibus. Jelo celkem málo lidí, dokonce jsme si všichni sedli. Skibusy zde mají sněhové řetězy a zrovna ten náš měl u kola, nad kterým jsme seděli asi nějaké „očko“ povolené, takže dělalo hrozný rámus, jak sebou klepalo o blatník. Ale dorazili jsme do Soldenu, koupili skipassy a vyjeli na Giggijoch (2284 mnm). Oproti předpovědi bylo počasí zamračené, mírně sněžilo a místy foukal nárazový vítr. Tento základní tábor je pro větší počet lyžařů zároveň cílovou stanicí, takže okolní sjezdovky byly obsypány lidmi, mezi nimi se prolétali hadi dětských skischule a dole slušné fronty na všechny lanovky. Rozhodli jsme se tedy pro další travers do jiného údolí. Dojeli jsme do Rettenbach Gletscher (2684 mnm) a nakonec vyjeli až na Schwarze Schneid (3340 mnm). Chtěli jsme původně projet ski-tunnelem na druhou stranu hory, kde jsou krásné široké sjezdovky, ale tunel byl (asi kvůli počasí) zavřený. Z kabiny jsme vystoupili rovnou do mraku, zaryl se do nás prudký vítr s ledovou tříští, viditelnost byla asi 10m a hlavně ambientní světlo dokonale stíralo členitost terénu – no prostě pro lyžaře ráj 😉

Ale Janička se nebojácně vrhla z příjezdové římsy do „černé“ 33 a tak jsem jel za ní a snažil se udržet s ní tempo. Výhoda byla v hlubokém neupraveném sněhu a malém počtu lidí – okolo nás bylo rozeseto po sjezdovce asi 10 dalších lyžařů, takže jsme se nemuseli bát karambolů. Nakonec jsme dojeli dolů v pohodě, Janička rozesmátá, že jí to vlastně moc bavilo 🙂

Dali jsme si vydatný oběd a pak pomalu sjížděli dolů do Soldenu.

Pak již opět skibus, velká procházka se psem – pro čtenáře a možné návštěvníky vřele doporučuji, protože kolem Hubenu je opravdu krásná příroda, spousta lesních cest a rozhlehlých plání v údolí, kde se pejsci vydovádí opravdu dosyta ..

Večer jsme si připravili trochu Gluhwein a čekali na Nový rok – všem Vám tímto přejeme hodně štěstí a zdraví a také spoustu skvělých zážitků a dobrodružných cest! 🙂

[ratings]