Předpověď řídí tento den: ráno až do cca 13. hodiny bude hezky, čili vyvenčit pejska a vyrazit na výlet. Včera Janička našla 5km do vnitrozemí starou lesní stezku, horský potok s tůněmi a splávky a hlavně pěkný kamenný most. Výzva byla cesta tam – vede totiž celkem strmě do kopce. V kempu je však půjčovna elektrokol – zapůjčili jsme si je za 15E a vyrazili. Nikdo z nás na takovém stroji předtím nejel a měli jsme trochu jinou představu o funkci: doufali jsme, že na nějaký mód bude kolo makat za nás a že se pěkně povezeme. Realita je taková, že elektrokolo váží o dost více, než např. naše normální kola (motor a baterka, robustnější konstrukce), je zpřevodované dost „nalehko“, a hlavně „nešlape“ za nás, pouze nám v určitém poměru „pomáhá“ zabírat. Nejcitelnější je to při rozjezdu, kdy na první šlápnutí motor zabere, ale pak už musíme šlapat sami – subjektivně si myslím, že jsme si mákli více, než kdyby jsme jeli na svých normálních kolečkách.
Ale výlet to byl super, starý kamenný most jsme našli – zarostlý a osamělý uprostřed lesa, klenoucí se nad průzračným potůčkem.
Cestou zpět jsme ještě jeli do 4km vzdálené vesničky navštívit místní vyhlášenou pekárnu – výborné koláčky, sympatická obsluha a vtipní usedlíci, kteří si sem na terásku chodí popovídat.
Odpoledne jsme vrátili kola a začalo pršet. Uvidíme, co na nás počasí přichystá zítra, podle předpovědi nic moc.
Opět zataženo, ale přesto jsme vyrazili na procházku po blízkém okolí. Na kemp navazuje soukromý oplocený resort s pěknými zděnými bungalovy a velkým bazénem. Za resortem se vine do kopce polní cesta, u které jsou velké vinice. Na druhé straně údolí nás hlídá další Janovská věž a celé údolí je ohraničeno pásem vysokých hor, na jejichž vršcích jsou ještě stále zbytky sněhu.
Během dne se počasí ještě dále horšilo, takže jsme uklidili křesílka do garáže a sebe do Jubíka a strávili zbytek dne povalováním, čtením, surfováním po netu a koukáním na TV. Janička nám opět udělala výborný oběd, který byl vykoupený odpoledním šlofíkem.
Ranní ptáče dál doskáče .. zřejmě kvůli častým změnám počasí chodíme spát celkem brzy a vstáváme již několik dní po sobě ještě před sedmou.
Stejně tak i dnes, ráno sprcha v umývárkách (mají na velmi slušné úrovni), procházka s Natahu na pláž, čerstvá bageta k snídani a plánování další trasy. Původně jsem chtěl projet po obvodu celý Cap Corse, ale hlavně počasí nás od toho odradilo. V podstatě by to znamenalo jen sedět v autě a v dešti projíždět nekonečné serpentiny nahoru a dolů, bez kloudných výhledů a výšlapy na plánované vršky v dešti – prostě nebyla by to ta pravá zábava. Jako alternativu našla Janička podle recenzí i podle mapy zajímavý kemp La Pietra (ACSI) na východní straně Cap Corse, asi 15km nad Bastií, s blízkou pláží a bazénem, podle předpovědi sice také nic zvláštního, ale aspoň by zde nemělo foukat 🙂
Po poradě jsem připravil kola a vyrazili jsme do asi 3km vzdáleného centra St-Florent. Městečko je to opravdu malé, podle Lonely Planet má 1500 stálých obyvatel, a možná i díky pošmournému počasí a časné době byla atmosféra příjemně ospalá. Hlavní náměstíčko s kašnou uprostřed je lemováno kavárničkami a terasami, kde vysedávají místní u ranní kávy, otevírají se postupně výlohy krámků se stále stejnými cetkami, přijíždějí a odjíždějí dodávky se zbožím. Prošli jsme se směrem k pevnosti (rozbořená tvrz na kopci, postavená Janovany), stočili se k maríně a prošli po promenádě kolem kotvících jachet zpět na hlavní náměstí, líbily se nám uzounké uličky a mikro-dvorky mezi domy.
Janička koupila v jednom z obchůdků dárek pro neteř a vyrazili jsme do kopce zpět do kempu. Po příjezdu jsme zabalili Jubíka a odhlásili se. Majitelé jsou příjemná italská rodina, dcery jsou na recepci, otec na telefonu v kanceláři, mamka to celé z povzdálí šéfuje .. Při odhlášení jsem ještě požádal o vytištění palubního lístku na trajekt, který nám přišel e-mailem – bez problémů a s úsměvem mi papír slečna vytiskla – což je super, při předchozí cestě to byl trochu problém, museli jsme hledat po Íle Rousse ochotného prodavače ve městě, protože na recepci kempu, kde jsme tenkrát byli s tím měli problém.
Vyšplhali jsme po D81 do průsmyku Col de Teghime a přejeli na východní stranu ostrova. Pod námi se otevřela zátoka s Bastií – upřímně moc malebný pohled to nebyl – samé paneláky a moc aut i lidí. Projeli jsme centrem Bastie, opět hodně hustý provoz a vyjeli na sever na Cap Corse. Cesta je celkem pěkná, samá klikatice, ale vede podél moře, takže po rovince. Projeli jsme Erbalungu – starý přístav, který byl kdysi významější než Bastia i Ajaccio a za chvilku jsme dorazili do zátoky, kde je situován kemping La Pietra.
Ze začátku jsme byli trochu skeptičtí, v duchu jsme počítali další možnosti, ale tento kemp nás opravdu velmi překvapil. Vše v perfektním stavu, na rovné, odlehlé planině. Pěkný velký bazén, hodně místa, na výběr buď velká posekaná louka, nebo „kóje“ pro jedno auto, ohraničené vysokým živým plotem. Prošli jsme a vybrali kóji – důležitá je samozřejmě díra mezi stromy pro satelit – vybalili a zašli do místní restaurace – dali jsme si pizzu, nejlepší, kterou jsme tady zatím ochutnali, pak do nás ještě nacpali dezert a příjemná obsluha s Janičkou opět ladila překladatelský oříšek „No“ 🙂 . Internet mají poměrně rychlý a bez omezení, ale jen kolem recepce. Odpoledne jsme se šli s Natahu projít na pláž, celkem dlouhá, ale už jsme zde potkali i lepší. Pak jsme si šli ještě lehnout k bazénu, sluníčko vysvitlo, dokonce jsme si i zaplavali. Počasí se zatím umoudřilo, je to zde pěkné, tak uvidíme, jak dlouho zde pobudeme.
Ráno nás probudil prudký liják už kolem 6. hodiny. Podle předpovědi bude pršet střídavě celý den nad celou Korsikou. Místo na přespání bylo jinak perfektní, večer všichni návštěvníci odjeli a byli jsme na celém výběžku úplně sami. Strávili jsme zde pohodový večer i noc, ale nechceme provokovat, takže hned ráno balíme a vyrážíme k St-Florent.
Cesta byla deštivá – ale nebyl to obyčejný déšť, byl to silný přívalový ‚torrential rain‘. Jejich kanalizace vůbec není stavěna na takové přísuny, voda vyvěrala všude – z kanálů, ze zahrad, z okolních svahů a sbíhala se na silnici, takže za malou chvíli to vypadalo, že brodíme řeku. Cestou jsme se zastavili na nákup a snídaňové croissanty a ještě dopoledne dojeli do cílového kempu La Pinede. Ale bohužel, po překonání rozbité cesty podél přítoku nás na recepci hned obrátili a z neznámých důvodů zavřeno. Sáhli jsme tedy po druhém kempu (hned přes hlavní silnici) Camping Kalliste – sice dobře organizovaný, ale hrozně natěsnaný – malý prostor a malé kóje pro jednotlivá auta. Zvolili jsme tedy třetí variantu, camping d’Olzo – za St-Florentem, celkem velká rovná plocha pod příkrovem vysokých stromů, pěkně upravený a dokonce berou ACSI karty.
St-Florent je takové korsické St.Tropez – přístav pro soukromé jachty, oblíbené letovisko filmových hvězd a modelek, ale jinak i pěkné historické městečko. Projedeme jej zítra prozkoumat na kolech, dnes to jen projdeme okolo s Natahu.
Vstali jsme oproti normálu dost brzy po 6. hodině. Sbalili jsme, před odjezdem dolili nádrž na vodu do plna a vyrazili na 16-ti kilometrový přesun na veřejné parkoviště kousek nad Lumiem, jmenuje se to zde Spano.
Protože je neděle, konají se ve větších městech bleší trhy. Během průjezdu Calvi jsme jeden takový blešák míjeli, udělali jsme si tedy zastávku a šli se na jejich výstavu staré veteše podívat. Na nic zvláštního jsme nenarazili, byl zde hodně podobný sortiment, jako u nás.
Cesta na parkoviště po odbočení z hlavní se výrazně zúží, až na místo vede sice rozbitá, ale průjezdná asfaltka. Přijeli jsme dopoledne, parkoviště bylo prázdné. Zaparkovali jsme až vzadu u kraje a šli prozkoumat okolí. Parádní malé písčité plážičky, mezi nimi jakoby rozházené obrovské balvany, časem vymleté do kuriozních tvarů. Na severním kraji je na vršku strážní věž, na jižním konci je pak vidět Calvi a na obzoru velký maják.
Vybrali jsme si zatím prázdnou plážičku, kde se odpoledne vyvalíme. Vrátili jsme se do auta, připravili si ‚beach gear‘ a šli i s Natahu k vodě. Byla super dalo se v ní ležet jako ve vaně, Natahu skákala, plavala, štěkala a dováděla celou dobu tak, že nebylo možné jen tak lehnout na deku a chvilku se nechat jen tak opékat sluníčkem. Ale bylo to skvělé odpoledne plné sluníčka a dobré nálady. Po příchodu zpět na parkoviště nás překvapilo, že je zde úplně plno, většinou malá auta s korsickými značkami. U parkoviště je sezonní restaurace s teráskou, dopoledne jsme viděli, že veknu zdobí stoly bílými ubrusy, nad terásku zavěšují bílé závoje. Asi zde měli nějakou soukromou oslavu, lidé z aut byli pěkně oblečeni, trousili se na terásku, po okolí, několik lidí na terásce tančilo, ale kolem páté vše utichlo a hosté se celkem rychle rozprchli do svých aut a odjeli.
Také jsme zde potkali skupinku místních, kteří jezdili po pobřeží terénním autem a plnili velké žoky křovím, které trhali snad i s kořeny, později jsme se dozvěděli, že jde o myrtu.
Janička nám udělala výbornou véču, Natahu úplně zničená, my celkem také, takže asi půjdeme brzy spát. Zítra se přesuneme blíže k St-Florent.
